Hand out - Into the wild

Útěk do divočiny (Into the wild)
Spoločnosť vz. Jednotivec – structure vz. Agency
Sean Penn (2007) – jednotlivec proti spoločnosti a spoločnosť regulujúca jednotlivca
Into the Wild je filmovou adaptáciou skutočného príbehu, ktorý vo svojej knihe z rovnomenným názvom popísal Jon Krakauer. Ide o príbeh mladého muža, ktorý dobrovoľne opustí sľubnú kariéru, zmení si meno a vydá sa na životné dobrodružstvo (Kerouac-ovský – život „Na ceste“) cez celé Spojené štáty až do Aljašky, kde sa chce schovať v tichu prírody pred „spoločnosťou“ a „civilizáciou“ a hľadať tam odpovede na otázky o zmysle života, či rovnováhe medzi prírodou a civilizáciou.
Sociologický význam filmu môžeme nájsť:
1) v základnom konflikte medzi „spoločnosťou“ (spoločnosť ako realita sui generis, nadindividuálny charakter – Durkheim) a „jednotlivcom“ (aktívny subjekt, ktorý dáva svojmu konaniu zmysel – Weber)
2) v konflikte medzi spoločnosťou ako štrukturovaným systémom sociálnych interakcií (sociálny status, inštitúcie, vlastníctvo materiálnych statkov atd.) a individuálnou slobodou konať, cez odpútanie sa od nich (život na okraji spoločnosti, darovanie úspor, spálenie svojich dokladov a posledných peňazí, opustenie zaplaveného auta, osamelosť v opustenom autobuse).
3) moderná spoločnosť (corporate America) ako železná klietka racionality, ktorá reguluje konanie jednotlivca (Weber) a oslobodenie z klietky cez kočovný (nomádsky) spôsobu života (filozofia života tu a teraz, live for the moment)
4) kríza vzťahov v rodine, a odcudzenie ako nezamýšľaný dôsledok krízy. („getting out of this sick society ... ‘cause you know, I don’t understand … why every fucking person is so bad to each other … judgment, control … what people are we talking about? … parents, hypocrites, politicians, pricks …”)
5) non/konformita - Song quote: “Leave it to me to find a way to be…I know all the rules but the rules did not know me”.
Na zamyslenie:
Miera schopnosti jednotlivca existovať bez „spoločnosti“.
Miera schopnosti jednotlivca existovať bez sociálnej interakcie a vytvárania vzťahov.
„Happiness is only real, when shared”
Odporúčaný text: Walsh, David, F. (1998). „Structure/Agency“ Pp. 8-33 in Jenks, Chris (eds.). Core sociological dichotomies. London: SAGE Publications Ltd.

Startuje třetí cyklus semináře Sociologie a film

Hand out pro první setkání:

Mathieu Kassovitz – La Haine (Nenávist) (1995)

„So far, so good.“ Říká se, že nezáleží, jak letíte, ale jak přistanete. Alespoň v té storce o muži padajícím z 50 patra. Když v každém pátém patře si opakuje: „So far, so good“.
Příběh filmu La Haine se točí kolem přátelství tří mladých mužů, Huberta, Vince a Saida (černocha, žida a araba). Pochmurné vyprávění ukazuje jediný jejich den… Skrz jejich subjektivní zážitky jsme konfrontování se světem strukturované nerovnosti.
„Banda grázlíku z pařížského předměstí, kde je to samej černoch nebo arab. Z počátku si člověk říká, že jsou to prostě hovada, který nevyjdou ani mezi sebou a nic lepšího si nezaslouží. Ať se nimi jedná po dobrém či po zlém, nic lepšího než sprosté a agresivní reakce se nedočkáte. Přesto mě film přesvědčil, že to není jen v nich, je to problém celé společnosti, který se očividně minimálně už přes deset vyřešit nepodařilo ...“ (Toshiro, komentář pod filmem na CSFD)

„Nesmlouvavý pohled do života mladých lidí na okraji společnosti.Ovšem ne do drogově,sexuálně či jinak závislé společnosti.Tento film je pohledem do společnosti lidí,kteří v sobě nosí nenávist vůči všemu a všem,ikdyž v jádru takový nejsou a ani být nechtějí.Jen je ta nenávist obklopuje všude a pořád,a tak se jen přizpůsobili.Černobílé nasnímání filmu velmi prospívá,herecké obsazení maximálně trefné,ovšem ta drsnost je zde hodně nepříjemná,neboť je bohužel reálná.Přesto budu rád tento film propagovat,neboť je poměrně neznámý,což je velká škoda.“ (Sedm.1, komentář pod filmem na CSFD)

„Realisticky natočený film o tom, jak nenávist plodí nenávist. Že člověk vlastně ani pořádně neví proč nesnáší, ale už se to stalo součástí každodenního života a jednotlivé skupiny lidí stojí proti sobě aniž by měli zpočátku pádný důvod. Ten se však během času sám od sebe vyvine pod tíhou okolností a vše skončí špatně.. Asi tak jako většinou v normálním životě když se člověk snaží seknout se špatnostma, minulost ho převálcuje, proto je tak těžké uniknout a tohle všechno film zvládnul na výbornou.“(Tomasso001, komentář pod filmem na CSFD)

„The crisis for these youth is of the order of the everyday: the practices of marginalization brutalization and racial teror are integral to their subject formation.“ (Sharma: 106)

Rozšiřující literatura:
Sharma S., Sharma A. `So Far So Good...' La Haine and the Poetics of the Everyday,Theory, Culture & Society, Vol. 17, No. 3, 103-116 (2000)

Foto-prezentace z přednášek

Závěrečná zpráva z průběhu projektu

Fotografie z přednášky 6.5. v kině ART.

Zpráva z průběhu projektu „Sociologie a film“
Během projektu „Sociologie a Film“ se uskutečnilo všech 12 plánovaných seminářů, vytvořilo se 24 hand-out (24 materiálů k hodině) a vytvořeny byly stránky k semináři (sociologieafilm.blogspot.com).
Přednášelo se celkem pro 201 studentů (což znamená návštěvnost 18 studentů na setkání). Z 12 seminářů se 5 uskutečnilo v kině ART a 7 na půdě FSS MU. Ve většině případů závěrečná diskuse se odehrávala v angličtině.
Celkem jsme promítli 12 filmů, realizovali 24 přednášek, rozdali 272 kofol a přes 400 stran materiálů k hodině.

Technické potíže
Během promítání na FSS se pravidelně objevovali technické potíže, nejčastěji toho rázu, že film po hodině promítání spadl. V prvních setkáních jsme si s tím neuměli poradit, ale poté jsme tuto vynucenou desetiminutovou pauzu využívali ke krátké diskusi. V kině ART jsme tyhle potíže neměli.

Získané zkušenosti

Struktura semináře
Osvědčil se model semináře vyvinutý v průběhu projektu: krátký úvod a rozdání hand-out, film, přednáška a pak diskuse. Počáteční model, kdy přednáška byla před filmem, se neosvědčil.

Použití autoři
Výhodou se ukázalo používání menšího počtu autorů a navracení se základním interpretačním pojmům z předchozích přednášek. Model, co seminář to autor, je pro diskusi náročnější. Proto v druhé polovině projektu jsme některé slibované autory vypustili a používali jsme autorů z první poloviny projektu.
Filmy
Některé filmy se nám nepodařilo získat, místo nich jsme teda promítli náhradní. Přednášky a materiály byly podle toho upraveny.

Hodnocení
Projekt proběhl úspěšně. Realizovaly se všechny plánované přednášky. Problém s klesající návštěvností se dá vysvětlit ročním obdobím. Když byl pěkný den bylo těžké přesvědčit studenty k participaci na semináři – z čehož můžeme vzít si poučení pro příště a posunout začátek semináře do pozdnějších hodin. Podařilo se nám získat externího přednášejícího, což obohatilo naše přednášky z hlediska stylu.

Hodnocení vytvořil: Bc. Petr Sič

Luckmannovská legitimizace a The Take - Handout 11

Legitimizace ve světě extrémních sociálních rozdílu – The Take pohledem Berger s Luckmann

The Take (2004)

Sledujeme příběh dělníků, kteří převzali kontrolu nad továrnou. V západním světě je právo na majetek nedotknutelnější než právo na život. Jakým způsobem nás argentínští dělníci přesvědčí o legitimnosti tohoto „záboru“? Usnadní jim to anomický stav společnosti? Jak ospravedlnit extrémní majetkové rozdíly (a s nimi rozdíly v možnostech a životních stylech) ve světě bez bohů (kde je sociální řád „posvěcen“ z vrchu)? Má legitimizace nějaké limity?

Na snaze dělníků o legitimizování nelegitimizovatelného můžeme vidět principy legitimizace současné kapitalistické společnosti i volbu legitimizující strategie jejich kritiků.

P.L. Berger a T. Luckmann – Legitimizace sociálních rozdílů

Legitimizace – 1, smyslem legitimizace je vysvětlit (racionalizovat, odůvodnit) a potvrdit platnost existujících institucí – tak aby jejich existence se zdála subjektu hodnověrná a akceptovatelná.

2, legitimizace nemá jen normativní, ale i kognitivní funkci (poslední úrovní legitimizace je vytváření symbolických světů - ideologií)

Každodennost – Habitualizace každodenních praktik, jejich sedimentace a společenské ustálení (institucionalizace)

Sub – reality – s rostoucí dělbou práce (diferenciací společnosti) se od sebe vzdalují jednotlivé skupiny vzdalují. Tím se do sebe vzdalují i jejich symbolické světy, pravidla, která řídí chování, životní styly etc. V případě konfliktů se jedna skupina snaží vnutit své vidění (legitimizaci) světa té druhé.

The Take je úvodem do legitimizačního diskurzu dělníků.

The Take a legitimizace

The Take - dělníci přeberou prázdnou továrnu a rozjedou znova výrobu... Dokument který nás zavede do světa, kde se zpochybňují vlastnická práva.
Film je zajímavou ukázkou konstrukce legitimnosti tohoto aktu. Proto přednáška bude o Berger and Luckmann.
Těšíme se na vás v pět, zase v úterý v malém sále kina ART.

Bourdieu - problém sociální reprodukce v tváří tvář smrti - hand out 10

Sociální reprodukce a smrt – drobnohled Pierre Bourdieu

Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000)

Lékař Tomáš se doví fatální diagnózu – umírá na rakovinu. Na začátku ještě věří v možnost zápasu a hledá způsoby léčení. Když už je situace nezvratná si uvědomuje, že tohle jsou poslední dny jeho života. Co se dá stihnout, co je v této situaci akceptovatelné? Rozhýřit majetek? Cynismus vůči všemu a všem? Rychle si užít než příjde zoufalství z neodvratného. Pláč nad sebou... a hledání smíření.

Byl jsem při tom - starý muž umírá, v okamžiku kdy najde vhodného nástupce, kterému může předat svou pozici, majetek, ženu, se smíří se smrtí.

Hrdina – hlavní postava způsobem své smrti transformuje všechen svůj kapitál (sociální, ekonomický) do symbolicko-kulturního kapitálu.

P. Bourdieu – Sociální reprodukce v podmínkách smrti

Pojetí života jako kumulace kapitálu

Kapitál – prostředky člověka k činnosti (kulturní, sociální, ekonomický etc.), sociální pozice jedincese odvozujeod množství a struktury kapitálu

Sociální pole – prostředí (společnost), umožňující jedinci investovat svůj kapitál za předvídatelných podmínek (pravidla hry)

Habitus – návyky jedince, jeho osobní vybavenost k jednání

Sociální reprodukce – Kontinuita kapitálu (kapitál smrtí nemizí)

Problém sociální reprodukce – je sociální reprodukce záležitostí přenosu kapitálu nebo zachování sociálních polí? Smrt – čas, kdy vám hrát staré hry příjde směšné (viz. hrát si na úctu před primářem) – zpochybnění pravidel pole – a s tím otázka: jak legitimizovat pravidla pole, aby ti co na něm hrají nepřestali hrát?

Sociální reprodukce (kontinuita společnosti) je popsána jako kontinuita kapitálu


Transformace kapitálu na další generace