Útěk do divočiny (Into the wild)
Spoločnosť vz. Jednotivec – structure vz. Agency
Sean Penn (2007) – jednotlivec proti spoločnosti a spoločnosť regulujúca jednotlivca
Into the Wild je filmovou adaptáciou skutočného príbehu, ktorý vo svojej knihe z rovnomenným názvom popísal Jon Krakauer. Ide o príbeh mladého muža, ktorý dobrovoľne opustí sľubnú kariéru, zmení si meno a vydá sa na životné dobrodružstvo (Kerouac-ovský – život „Na ceste“) cez celé Spojené štáty až do Aljašky, kde sa chce schovať v tichu prírody pred „spoločnosťou“ a „civilizáciou“ a hľadať tam odpovede na otázky o zmysle života, či rovnováhe medzi prírodou a civilizáciou.
Sociologický význam filmu môžeme nájsť:
1) v základnom konflikte medzi „spoločnosťou“ (spoločnosť ako realita sui generis, nadindividuálny charakter – Durkheim) a „jednotlivcom“ (aktívny subjekt, ktorý dáva svojmu konaniu zmysel – Weber)
2) v konflikte medzi spoločnosťou ako štrukturovaným systémom sociálnych interakcií (sociálny status, inštitúcie, vlastníctvo materiálnych statkov atd.) a individuálnou slobodou konať, cez odpútanie sa od nich (život na okraji spoločnosti, darovanie úspor, spálenie svojich dokladov a posledných peňazí, opustenie zaplaveného auta, osamelosť v opustenom autobuse).
3) moderná spoločnosť (corporate America) ako železná klietka racionality, ktorá reguluje konanie jednotlivca (Weber) a oslobodenie z klietky cez kočovný (nomádsky) spôsobu života (filozofia života tu a teraz, live for the moment)
4) kríza vzťahov v rodine, a odcudzenie ako nezamýšľaný dôsledok krízy. („getting out of this sick society ... ‘cause you know, I don’t understand … why every fucking person is so bad to each other … judgment, control … what people are we talking about? … parents, hypocrites, politicians, pricks …”)
5) non/konformita - Song quote: “Leave it to me to find a way to be…I know all the rules but the rules did not know me”.
Na zamyslenie:
Miera schopnosti jednotlivca existovať bez „spoločnosti“.
Miera schopnosti jednotlivca existovať bez sociálnej interakcie a vytvárania vzťahov.
„Happiness is only real, when shared”
Odporúčaný text: Walsh, David, F. (1998). „Structure/Agency“ Pp. 8-33 in Jenks, Chris (eds.). Core sociological dichotomies. London: SAGE Publications Ltd.
čtvrtek 15. října 2009
středa 4. března 2009
Startuje třetí cyklus semináře Sociologie a film
Hand out pro první setkání:
Mathieu Kassovitz – La Haine (Nenávist) (1995)
„So far, so good.“ Říká se, že nezáleží, jak letíte, ale jak přistanete. Alespoň v té storce o muži padajícím z 50 patra. Když v každém pátém patře si opakuje: „So far, so good“.
Příběh filmu La Haine se točí kolem přátelství tří mladých mužů, Huberta, Vince a Saida (černocha, žida a araba). Pochmurné vyprávění ukazuje jediný jejich den… Skrz jejich subjektivní zážitky jsme konfrontování se světem strukturované nerovnosti.
„Banda grázlíku z pařížského předměstí, kde je to samej černoch nebo arab. Z počátku si člověk říká, že jsou to prostě hovada, který nevyjdou ani mezi sebou a nic lepšího si nezaslouží. Ať se nimi jedná po dobrém či po zlém, nic lepšího než sprosté a agresivní reakce se nedočkáte. Přesto mě film přesvědčil, že to není jen v nich, je to problém celé společnosti, který se očividně minimálně už přes deset vyřešit nepodařilo ...“ (Toshiro, komentář pod filmem na CSFD)
„Nesmlouvavý pohled do života mladých lidí na okraji společnosti.Ovšem ne do drogově,sexuálně či jinak závislé společnosti.Tento film je pohledem do společnosti lidí,kteří v sobě nosí nenávist vůči všemu a všem,ikdyž v jádru takový nejsou a ani být nechtějí.Jen je ta nenávist obklopuje všude a pořád,a tak se jen přizpůsobili.Černobílé nasnímání filmu velmi prospívá,herecké obsazení maximálně trefné,ovšem ta drsnost je zde hodně nepříjemná,neboť je bohužel reálná.Přesto budu rád tento film propagovat,neboť je poměrně neznámý,což je velká škoda.“ (Sedm.1, komentář pod filmem na CSFD)
„Realisticky natočený film o tom, jak nenávist plodí nenávist. Že člověk vlastně ani pořádně neví proč nesnáší, ale už se to stalo součástí každodenního života a jednotlivé skupiny lidí stojí proti sobě aniž by měli zpočátku pádný důvod. Ten se však během času sám od sebe vyvine pod tíhou okolností a vše skončí špatně.. Asi tak jako většinou v normálním životě když se člověk snaží seknout se špatnostma, minulost ho převálcuje, proto je tak těžké uniknout a tohle všechno film zvládnul na výbornou.“(Tomasso001, komentář pod filmem na CSFD)
„The crisis for these youth is of the order of the everyday: the practices of marginalization brutalization and racial teror are integral to their subject formation.“ (Sharma: 106)
Rozšiřující literatura:
Sharma S., Sharma A. `So Far So Good...' La Haine and the Poetics of the Everyday,Theory, Culture & Society, Vol. 17, No. 3, 103-116 (2000)
Mathieu Kassovitz – La Haine (Nenávist) (1995)
„So far, so good.“ Říká se, že nezáleží, jak letíte, ale jak přistanete. Alespoň v té storce o muži padajícím z 50 patra. Když v každém pátém patře si opakuje: „So far, so good“.
Příběh filmu La Haine se točí kolem přátelství tří mladých mužů, Huberta, Vince a Saida (černocha, žida a araba). Pochmurné vyprávění ukazuje jediný jejich den… Skrz jejich subjektivní zážitky jsme konfrontování se světem strukturované nerovnosti.
„Banda grázlíku z pařížského předměstí, kde je to samej černoch nebo arab. Z počátku si člověk říká, že jsou to prostě hovada, který nevyjdou ani mezi sebou a nic lepšího si nezaslouží. Ať se nimi jedná po dobrém či po zlém, nic lepšího než sprosté a agresivní reakce se nedočkáte. Přesto mě film přesvědčil, že to není jen v nich, je to problém celé společnosti, který se očividně minimálně už přes deset vyřešit nepodařilo ...“ (Toshiro, komentář pod filmem na CSFD)
„Nesmlouvavý pohled do života mladých lidí na okraji společnosti.Ovšem ne do drogově,sexuálně či jinak závislé společnosti.Tento film je pohledem do společnosti lidí,kteří v sobě nosí nenávist vůči všemu a všem,ikdyž v jádru takový nejsou a ani být nechtějí.Jen je ta nenávist obklopuje všude a pořád,a tak se jen přizpůsobili.Černobílé nasnímání filmu velmi prospívá,herecké obsazení maximálně trefné,ovšem ta drsnost je zde hodně nepříjemná,neboť je bohužel reálná.Přesto budu rád tento film propagovat,neboť je poměrně neznámý,což je velká škoda.“ (Sedm.1, komentář pod filmem na CSFD)
„Realisticky natočený film o tom, jak nenávist plodí nenávist. Že člověk vlastně ani pořádně neví proč nesnáší, ale už se to stalo součástí každodenního života a jednotlivé skupiny lidí stojí proti sobě aniž by měli zpočátku pádný důvod. Ten se však během času sám od sebe vyvine pod tíhou okolností a vše skončí špatně.. Asi tak jako většinou v normálním životě když se člověk snaží seknout se špatnostma, minulost ho převálcuje, proto je tak těžké uniknout a tohle všechno film zvládnul na výbornou.“(Tomasso001, komentář pod filmem na CSFD)
„The crisis for these youth is of the order of the everyday: the practices of marginalization brutalization and racial teror are integral to their subject formation.“ (Sharma: 106)
Rozšiřující literatura:
Sharma S., Sharma A. `So Far So Good...' La Haine and the Poetics of the Everyday,Theory, Culture & Society, Vol. 17, No. 3, 103-116 (2000)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)