Hand out - Into the wild

Útěk do divočiny (Into the wild)
Spoločnosť vz. Jednotivec – structure vz. Agency
Sean Penn (2007) – jednotlivec proti spoločnosti a spoločnosť regulujúca jednotlivca
Into the Wild je filmovou adaptáciou skutočného príbehu, ktorý vo svojej knihe z rovnomenným názvom popísal Jon Krakauer. Ide o príbeh mladého muža, ktorý dobrovoľne opustí sľubnú kariéru, zmení si meno a vydá sa na životné dobrodružstvo (Kerouac-ovský – život „Na ceste“) cez celé Spojené štáty až do Aljašky, kde sa chce schovať v tichu prírody pred „spoločnosťou“ a „civilizáciou“ a hľadať tam odpovede na otázky o zmysle života, či rovnováhe medzi prírodou a civilizáciou.
Sociologický význam filmu môžeme nájsť:
1) v základnom konflikte medzi „spoločnosťou“ (spoločnosť ako realita sui generis, nadindividuálny charakter – Durkheim) a „jednotlivcom“ (aktívny subjekt, ktorý dáva svojmu konaniu zmysel – Weber)
2) v konflikte medzi spoločnosťou ako štrukturovaným systémom sociálnych interakcií (sociálny status, inštitúcie, vlastníctvo materiálnych statkov atd.) a individuálnou slobodou konať, cez odpútanie sa od nich (život na okraji spoločnosti, darovanie úspor, spálenie svojich dokladov a posledných peňazí, opustenie zaplaveného auta, osamelosť v opustenom autobuse).
3) moderná spoločnosť (corporate America) ako železná klietka racionality, ktorá reguluje konanie jednotlivca (Weber) a oslobodenie z klietky cez kočovný (nomádsky) spôsobu života (filozofia života tu a teraz, live for the moment)
4) kríza vzťahov v rodine, a odcudzenie ako nezamýšľaný dôsledok krízy. („getting out of this sick society ... ‘cause you know, I don’t understand … why every fucking person is so bad to each other … judgment, control … what people are we talking about? … parents, hypocrites, politicians, pricks …”)
5) non/konformita - Song quote: “Leave it to me to find a way to be…I know all the rules but the rules did not know me”.
Na zamyslenie:
Miera schopnosti jednotlivca existovať bez „spoločnosti“.
Miera schopnosti jednotlivca existovať bez sociálnej interakcie a vytvárania vzťahov.
„Happiness is only real, when shared”
Odporúčaný text: Walsh, David, F. (1998). „Structure/Agency“ Pp. 8-33 in Jenks, Chris (eds.). Core sociological dichotomies. London: SAGE Publications Ltd.

Startuje třetí cyklus semináře Sociologie a film

Hand out pro první setkání:

Mathieu Kassovitz – La Haine (Nenávist) (1995)

„So far, so good.“ Říká se, že nezáleží, jak letíte, ale jak přistanete. Alespoň v té storce o muži padajícím z 50 patra. Když v každém pátém patře si opakuje: „So far, so good“.
Příběh filmu La Haine se točí kolem přátelství tří mladých mužů, Huberta, Vince a Saida (černocha, žida a araba). Pochmurné vyprávění ukazuje jediný jejich den… Skrz jejich subjektivní zážitky jsme konfrontování se světem strukturované nerovnosti.
„Banda grázlíku z pařížského předměstí, kde je to samej černoch nebo arab. Z počátku si člověk říká, že jsou to prostě hovada, který nevyjdou ani mezi sebou a nic lepšího si nezaslouží. Ať se nimi jedná po dobrém či po zlém, nic lepšího než sprosté a agresivní reakce se nedočkáte. Přesto mě film přesvědčil, že to není jen v nich, je to problém celé společnosti, který se očividně minimálně už přes deset vyřešit nepodařilo ...“ (Toshiro, komentář pod filmem na CSFD)

„Nesmlouvavý pohled do života mladých lidí na okraji společnosti.Ovšem ne do drogově,sexuálně či jinak závislé společnosti.Tento film je pohledem do společnosti lidí,kteří v sobě nosí nenávist vůči všemu a všem,ikdyž v jádru takový nejsou a ani být nechtějí.Jen je ta nenávist obklopuje všude a pořád,a tak se jen přizpůsobili.Černobílé nasnímání filmu velmi prospívá,herecké obsazení maximálně trefné,ovšem ta drsnost je zde hodně nepříjemná,neboť je bohužel reálná.Přesto budu rád tento film propagovat,neboť je poměrně neznámý,což je velká škoda.“ (Sedm.1, komentář pod filmem na CSFD)

„Realisticky natočený film o tom, jak nenávist plodí nenávist. Že člověk vlastně ani pořádně neví proč nesnáší, ale už se to stalo součástí každodenního života a jednotlivé skupiny lidí stojí proti sobě aniž by měli zpočátku pádný důvod. Ten se však během času sám od sebe vyvine pod tíhou okolností a vše skončí špatně.. Asi tak jako většinou v normálním životě když se člověk snaží seknout se špatnostma, minulost ho převálcuje, proto je tak těžké uniknout a tohle všechno film zvládnul na výbornou.“(Tomasso001, komentář pod filmem na CSFD)

„The crisis for these youth is of the order of the everyday: the practices of marginalization brutalization and racial teror are integral to their subject formation.“ (Sharma: 106)

Rozšiřující literatura:
Sharma S., Sharma A. `So Far So Good...' La Haine and the Poetics of the Everyday,Theory, Culture & Society, Vol. 17, No. 3, 103-116 (2000)

Foto-prezentace z přednášek

Závěrečná zpráva z průběhu projektu

Fotografie z přednášky 6.5. v kině ART.

Zpráva z průběhu projektu „Sociologie a film“
Během projektu „Sociologie a Film“ se uskutečnilo všech 12 plánovaných seminářů, vytvořilo se 24 hand-out (24 materiálů k hodině) a vytvořeny byly stránky k semináři (sociologieafilm.blogspot.com).
Přednášelo se celkem pro 201 studentů (což znamená návštěvnost 18 studentů na setkání). Z 12 seminářů se 5 uskutečnilo v kině ART a 7 na půdě FSS MU. Ve většině případů závěrečná diskuse se odehrávala v angličtině.
Celkem jsme promítli 12 filmů, realizovali 24 přednášek, rozdali 272 kofol a přes 400 stran materiálů k hodině.

Technické potíže
Během promítání na FSS se pravidelně objevovali technické potíže, nejčastěji toho rázu, že film po hodině promítání spadl. V prvních setkáních jsme si s tím neuměli poradit, ale poté jsme tuto vynucenou desetiminutovou pauzu využívali ke krátké diskusi. V kině ART jsme tyhle potíže neměli.

Získané zkušenosti

Struktura semináře
Osvědčil se model semináře vyvinutý v průběhu projektu: krátký úvod a rozdání hand-out, film, přednáška a pak diskuse. Počáteční model, kdy přednáška byla před filmem, se neosvědčil.

Použití autoři
Výhodou se ukázalo používání menšího počtu autorů a navracení se základním interpretačním pojmům z předchozích přednášek. Model, co seminář to autor, je pro diskusi náročnější. Proto v druhé polovině projektu jsme některé slibované autory vypustili a používali jsme autorů z první poloviny projektu.
Filmy
Některé filmy se nám nepodařilo získat, místo nich jsme teda promítli náhradní. Přednášky a materiály byly podle toho upraveny.

Hodnocení
Projekt proběhl úspěšně. Realizovaly se všechny plánované přednášky. Problém s klesající návštěvností se dá vysvětlit ročním obdobím. Když byl pěkný den bylo těžké přesvědčit studenty k participaci na semináři – z čehož můžeme vzít si poučení pro příště a posunout začátek semináře do pozdnějších hodin. Podařilo se nám získat externího přednášejícího, což obohatilo naše přednášky z hlediska stylu.

Hodnocení vytvořil: Bc. Petr Sič

Luckmannovská legitimizace a The Take - Handout 11

Legitimizace ve světě extrémních sociálních rozdílu – The Take pohledem Berger s Luckmann

The Take (2004)

Sledujeme příběh dělníků, kteří převzali kontrolu nad továrnou. V západním světě je právo na majetek nedotknutelnější než právo na život. Jakým způsobem nás argentínští dělníci přesvědčí o legitimnosti tohoto „záboru“? Usnadní jim to anomický stav společnosti? Jak ospravedlnit extrémní majetkové rozdíly (a s nimi rozdíly v možnostech a životních stylech) ve světě bez bohů (kde je sociální řád „posvěcen“ z vrchu)? Má legitimizace nějaké limity?

Na snaze dělníků o legitimizování nelegitimizovatelného můžeme vidět principy legitimizace současné kapitalistické společnosti i volbu legitimizující strategie jejich kritiků.

P.L. Berger a T. Luckmann – Legitimizace sociálních rozdílů

Legitimizace – 1, smyslem legitimizace je vysvětlit (racionalizovat, odůvodnit) a potvrdit platnost existujících institucí – tak aby jejich existence se zdála subjektu hodnověrná a akceptovatelná.

2, legitimizace nemá jen normativní, ale i kognitivní funkci (poslední úrovní legitimizace je vytváření symbolických světů - ideologií)

Každodennost – Habitualizace každodenních praktik, jejich sedimentace a společenské ustálení (institucionalizace)

Sub – reality – s rostoucí dělbou práce (diferenciací společnosti) se od sebe vzdalují jednotlivé skupiny vzdalují. Tím se do sebe vzdalují i jejich symbolické světy, pravidla, která řídí chování, životní styly etc. V případě konfliktů se jedna skupina snaží vnutit své vidění (legitimizaci) světa té druhé.

The Take je úvodem do legitimizačního diskurzu dělníků.

The Take a legitimizace

The Take - dělníci přeberou prázdnou továrnu a rozjedou znova výrobu... Dokument který nás zavede do světa, kde se zpochybňují vlastnická práva.
Film je zajímavou ukázkou konstrukce legitimnosti tohoto aktu. Proto přednáška bude o Berger and Luckmann.
Těšíme se na vás v pět, zase v úterý v malém sále kina ART.

Bourdieu - problém sociální reprodukce v tváří tvář smrti - hand out 10

Sociální reprodukce a smrt – drobnohled Pierre Bourdieu

Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000)

Lékař Tomáš se doví fatální diagnózu – umírá na rakovinu. Na začátku ještě věří v možnost zápasu a hledá způsoby léčení. Když už je situace nezvratná si uvědomuje, že tohle jsou poslední dny jeho života. Co se dá stihnout, co je v této situaci akceptovatelné? Rozhýřit majetek? Cynismus vůči všemu a všem? Rychle si užít než příjde zoufalství z neodvratného. Pláč nad sebou... a hledání smíření.

Byl jsem při tom - starý muž umírá, v okamžiku kdy najde vhodného nástupce, kterému může předat svou pozici, majetek, ženu, se smíří se smrtí.

Hrdina – hlavní postava způsobem své smrti transformuje všechen svůj kapitál (sociální, ekonomický) do symbolicko-kulturního kapitálu.

P. Bourdieu – Sociální reprodukce v podmínkách smrti

Pojetí života jako kumulace kapitálu

Kapitál – prostředky člověka k činnosti (kulturní, sociální, ekonomický etc.), sociální pozice jedincese odvozujeod množství a struktury kapitálu

Sociální pole – prostředí (společnost), umožňující jedinci investovat svůj kapitál za předvídatelných podmínek (pravidla hry)

Habitus – návyky jedince, jeho osobní vybavenost k jednání

Sociální reprodukce – Kontinuita kapitálu (kapitál smrtí nemizí)

Problém sociální reprodukce – je sociální reprodukce záležitostí přenosu kapitálu nebo zachování sociálních polí? Smrt – čas, kdy vám hrát staré hry příjde směšné (viz. hrát si na úctu před primářem) – zpochybnění pravidel pole – a s tím otázka: jak legitimizovat pravidla pole, aby ti co na něm hrají nepřestali hrát?

Sociální reprodukce (kontinuita společnosti) je popsána jako kontinuita kapitálu


Transformace kapitálu na další generace

Poradí si Bourdieu v krizovém bodě své teorie Reprodukce se smrtí?

V úterý 17:00 v malém sále ARTu se sejdeme nad filmem Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavním stykem. Tématem bude koncepce Bourdieu - reprodukce společnosti (kapitálu). Přičemž se budeme zabývat touto reprodukce v nejkritičtější čas - v čase umírání.
Zveme vás se podívat, zapřemýšlet si a podiskutovat.
Petr a Mamia

Next session

Life As a Fatal Sexually Transmitted Disease(country of origin - Poland, directed by Krzysztof Zanussi) and Bourdie
6th of May,Tuesday, at 17.00 in Cinema Art (Kino Art),small room; Address:Cihlářská 643/19

Foucaultovo povídání o Dvanácti rozhněvaných mužích

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Dvanáct porotců rozhoduje o osudu souzeného. Na první pohled jasný případ, kdyby se nenašel jeden pochybovač... Komorní drama s velmi dobře propracovanou psychologií postav a dynamikou skupiny.


Foucault a techniky moci

Konstrukce (normalita kontra deviace – kriminalita)
Z jakých pozic je nahlíženo a interpretováno chování souzeného jako deviantní? A naopak, kde se setkáváme s „normalitou“? kde porotci mají potíže ji přelabelovat jako deviantní, tak aby odpovídala představě devianta (integrace jednání, očekávaná jednání vzhledem k deviantní roli (viz. předchozí lekce Goffman)?

Hranice - Normy
„Imperativem... je ustanovit hranice mezi regulovanými a neregulovanými okruhy lidské aktivity.“ (Foucault, M: Technologies of the self)
Lpění normalizace na přesných definicích, stanovení hranic, je základ pro určování normality. Konstrukce hranic se tak stává jedním z principů moci. Jejich stvrzení v sérii banálních opakování, v perforamtivních aktech, je pak otázkou rutinizace. „Prosáknutí technik do krve, podobně jako drezura u zvířat“ zajišťuje jejich nezpochybnitelnost a automatičnost.

Normativní normalita
Dohled na „hranicích“ – permanentní systematické pozorování a hodnocení objektu vytváří ve své repetici vztah mezi subjektem a mocí. Vlést se do „hranic“, bytí normálním, se stává vyžadovanou normou. A přesto mezi porodci se najde jeden „nekonformní“, nenormální. Co je zajímavé – proč a jak svou „deviaci“ tento „nonkonforman“ obhajuje? Jakou praktikou své chování vrací do normality?

Foucault and 12 angry mans

12 Angry Man (Movie) and Power/Knowledge (Foucault)

Power is strategy operated trough society and produces “different types of knowledge aimed at investigating and collecting information on people’s activities and existence. No form of knowledge emerges independently of complex networks of power and that the exercise of power produces certain types of knowledge” (O’Farrel 2005:101).
Foucault believed that knowledge is always a form of power, but he took it a step further and told us that knowledge can be gained from power, producing it, not preventing it. Through observation, new knowledge is produced. In his view, knowledge is forever connected to power, and often wrote them in this way: power/knowledge. Foucault's theory states that knowledge is always a form of power:
Knowledge linked to power, not only assumes the authority of 'the truth' but has the power to make itself true. All knowledge, once applied in the real world, has effects, and in that sense at least, 'becomes true.' Knowledge, once used to regulate the conduct of others, entails constraint, regulation and the disciplining of practice. Thus, 'There is no power relation without the correlative constitution of a field of knowledge, nor any knowledge that does not presuppose and constitute at the same time, power relations (Foucault.1979:27)

Power exists everywhere and comes from everywhere, and was a key concept because it acts as a type of relation between people, a complex form of strategy, with the ability to secretly shape another's behavior.

For instance: state enforce military service, because every member is tied in a vast network of power relation, which includes parents, teachers, employers and other agents. Grand strategies of State depend on these other small, local and individual power tactics in which everybody is involved. “All these relations of power at different levels work together and against each other in constantly shifting combinations. The State is merely a particular, and ultimately precarious, configuration of these multiple power relations. It is not a ‘thing’ or a universal essence” (O’Farrel 2005:100).

It means power is not property of some particular social/institutional agent, or a thing to use at wills. On the contrary, it occurs by way of various forms of subordination that operate whenever and wherever social relations exist.


Source:

Foucault, Michel. 1979. Discipline and Punish - the Birth of the Prison translated by Alan Sheridan. New York, Vintage Books

O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications

Dvanáct rozhněvaných mužů a klidný Foucault

V úterý 29.4. v kině ART 17:00 bude příležitost potkat Dvanáct rozhněvaných mužů a komentář zavánějící Foucaultem.
Film je vrcholným dílem dramatu a pro propracovanost duševních pochodů postav je používám i k vyuce sociální psychologie. Foucault (je potřeba je ještě představovat?) je známí provokatér a podíváme se jestli jeho pojetí moci a spektaklu je použitelné i k analýze tohoto filmu.¨
Srdečně zveme
Petr Sič a Mamia B.

Next session

Dear colleagues,

The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 29th of April at 17.00 in the Cinema Art (Kino Art), small room, address: Cihlářská 643/19

12 Angry Man (country of origin USA; directed by Sydney Lumet) – Foucault

Goffman - strukturalistou aneb Hand out k projekci Byl jsem při tom

Erving Goffman II. a role Role

Byl jsem při tom (1979)
Poslední film Petera Sellers (Růžový panter). Podívná hříčka osudu vtáhne prostoduchého zahradníka do velkého světa. Během pár dní se stane důležitou osobou politického i ekonomického světa. Jeho jednoduché vyprávění o zahradničení je každým interpretováno jako geniální přirovnání a tak sám nic nechápající, stává se rychle stoupající hvězdou.
Na filmu se dají dobře demonstrovat základy strukturalismu – povaha znaku sama není důležitá, co je nositelem významu je pozice, ze které znak „promlouvá“. Aneb význam znaku je dán jeho pozicí. Proto všichni vnímají jednoduchá prohlášení zahradníka jako hlubokomyslné metafory – čtou je z hlediska jejich pozice.

Goffman a role Role

Sociální role – Vzorec chování, který je vlastní určitému postavení.
(„Nutnou podmínkou sociálního života je, že všichni jeho účastníci sdílejí jednotný soubor normativních očekávání...“ Goffman(2003): 146)
Vztah jedince k roli – Goffman stupňuje tento vztah od naprostého cynismu až k úplnému ztotožnění. (in Goffman(1999)) *** Co když je ale tato role neuvědomovaná?***
Vztah role ke společnosti: Každé roli pak odpovídá určité místo ve společnosti. Toto místo lze definovat jak kvantitativně umístěním na škále sociální stratifikace, tak kvalitativně určením nezaměnitelné funkce dané role ve společnosti. *** každá role má svou funkci – v okamžiku, kdy se zahradník z nové pozice vyjadřuje k „otázkám“, se od něj očekávají velmi hluboké analýzy. Jeho výroky tak působí neotřele ***

Fasáda (scéna, vzhled, způsob vystupování)
V tomto případě máme scénu, vzhled i způsob vystupování v souladu. Jedinec působí přesvědčivě. Jeho slova jsou interpretována ve vztahu k fasádě: scéna s prezidentem, či ve výtahu se sluhou.


Goffman, E. (1999): Všichni hrajeme divadlo. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
Goffman, E. (2003): Stigma. Praha: Sociologické nakladatelství.

Fotky z první poloviny projektu

Next session

Dear colleagues,

The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 22 of April, Tuesday at 17.00 in the Cinema Art (address: Cihlářská 643/19) small room
Being There (country of origin United States; directed by Hal Ashby) Construction of identity - Goffman

Hand out for Being There (movie) and Goffman

Goffman’s conception of the self is deeply indebted to Mead’s ideas, in particular his discussion of the tension between I, the spontaneous self and me, social constraints within the self. This tension is mirrored in Goffman’s work on what he called the “crucial discrepancy between our all-too-human selves and our socialized selves”. This tension results from the differences between what people expect us to do and what to may want to do spontaneously. We are confronted with the demand to do what is expected of us. (Ritzer p362)


In order to maintain self-image, people perform for their social audience and, on the contrary, audience influence on self-image.


Goffman perceived the self not as a possession of the actor but rather as the product of the interaction between actor and social audience.


Also, Goffman was interested in the gap between what a person ought to be, “virtual social identity” and what a person actually is, “actual social identity.” Anyone who has a gap between these two identities is stigmatized. The nature of that interaction depends on which of the two types of stigma an individual has. According to Goffman two kinds of stigma is existing: discredited and discreditable. In our case a second kind of stigma is important. A discreditable stigma is one in which the differences are neither known by audience members nor perceivable by them (p367)





Source: Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York





For further theoretical sources, see:

Goffman, Erving. 1959. Presentation of self in everyday life. Garden City, New York
Goffman, Erving. 1963. Stigma: notes on the management of spoiled identity. Simon & Shuster, New York

Pozvánka na seminář 22. dubna

Přijďte se podívat jak se Goffman vyrovná se společenským očekáváním. Jaké jsou vlastně role Role? A jak moc záleží na nás samotných?
Film, který demonstruje důležitost pozice, pro sociální roli jedince, bude "Byl jsem při tom". (CSFD 88%).
Očekáváme vás v 17:00 v kině ART (malý sál) 22. dubna. Buďte připraveni na Goffmana!

Pozvánka na 7. setkání

Rádi bychom vás pozvali na 7. setkání u "Sociologie a filmu", bude se promítat "Jaro, léto, podzim, zima ... a jaro" (CSFD 88%) a teoretikem pro tuto část tentokrát bude Nobody, jelikož se domníváme, že sociologie nemá konkurence schopnou teorii "životního cyklu" (oproti psychologii, ekonomii či antropologii).
Přijdte 15.4. do U42 na FSS v 18 00 o tom s náma podiskutovat :)

Zpráva z průběhu projektu

Zpráva z průběhu projektu „Sociologie a film“

Projekt „Sociologie a Film“ se 8.4. přehoupl do své druhé části. V té první bylou uspořádáno 6 seminářů. Promítlo se 6 filmů a realizovalo se 12 přednášek, z čehož jednu vedl hostující přednášející. Čtyři přednášky se udály na FSS v učebně U42, dvě v kině ART. Napsáno bylo 12 hand-outs (příprav k přednáškám), 6 v angličtině a 6 v češtině a od 26.2. fungují webové stránky www.sociologieafilm.blogspot.com, na kterých nacházejí další informace. Neplánovaně se navíc udály dvě setkání po seminářích, z nichž jedno se by se dalo označit jako afterparty.

Průměrná návštěvnost semináře je 21 studentů (největší návštěvnost byla 30 a nejmenší 15 studentů, cca 128), kterým jsme rozdali celkem 300 stran materiálů k hodině a 120 kofol.

Technické potíže
Během promítání na FSS se pravidelně objevovali technické potíže, nejčastěji toho rázu, že film po hodině promítání spadl. V prvních setkáních jsme si s tím neuměli poradit, ale poté jsme tuto vynucenou desetiminutovou pauzu využívali ke krátké diskusi. V kině ART jsme tyhle potíže zatím neměli.

Získané zkušenosti

Struktura semináře
Ukázalo se, že pro rozpoutání diskuse je nejvýhodnější forma: krátký úvod, film, přednáška a pak diskuse. Počáteční model, kdy přednáška byla před filmem, se neosvědčil.

Použití autoři
Výhodou se ukázalo používání menšího počtu autorů a navracení se základním interpretačním pojmům z předchozích přednášek. Model, co seminář to autor, je pro diskusi náročnější. Proto se chystáme v následujících přednáškách se k některým autorům vracet.