Legitimizace ve světě extrémních sociálních rozdílu – The Take pohledem Berger s Luckmann
The Take (2004)
Sledujeme příběh dělníků, kteří převzali kontrolu nad továrnou. V západním světě je právo na majetek nedotknutelnější než právo na život. Jakým způsobem nás argentínští dělníci přesvědčí o legitimnosti tohoto „záboru“? Usnadní jim to anomický stav společnosti? Jak ospravedlnit extrémní majetkové rozdíly (a s nimi rozdíly v možnostech a životních stylech) ve světě bez bohů (kde je sociální řád „posvěcen“ z vrchu)? Má legitimizace nějaké limity?
Na snaze dělníků o legitimizování nelegitimizovatelného můžeme vidět principy legitimizace současné kapitalistické společnosti i volbu legitimizující strategie jejich kritiků.
P.L. Berger a T. Luckmann – Legitimizace sociálních rozdílů
Legitimizace – 1, smyslem legitimizace je vysvětlit (racionalizovat, odůvodnit) a potvrdit platnost existujících institucí – tak aby jejich existence se zdála subjektu hodnověrná a akceptovatelná.
2, legitimizace nemá jen normativní, ale i kognitivní funkci (poslední úrovní legitimizace je vytváření symbolických světů - ideologií)
Každodennost – Habitualizace každodenních praktik, jejich sedimentace a společenské ustálení (institucionalizace)
Sub – reality – s rostoucí dělbou práce (diferenciací společnosti) se od sebe vzdalují jednotlivé skupiny vzdalují. Tím se do sebe vzdalují i jejich symbolické světy, pravidla, která řídí chování, životní styly etc. V případě konfliktů se jedna skupina snaží vnutit své vidění (legitimizaci) světa té druhé.
The Take je úvodem do legitimizačního diskurzu dělníků.
sobota 10. května 2008
pátek 9. května 2008
The Take a legitimizace
The Take - dělníci přeberou prázdnou továrnu a rozjedou znova výrobu... Dokument který nás zavede do světa, kde se zpochybňují vlastnická práva.
Film je zajímavou ukázkou konstrukce legitimnosti tohoto aktu. Proto přednáška bude o Berger and Luckmann.
Těšíme se na vás v pět, zase v úterý v malém sále kina ART.
Film je zajímavou ukázkou konstrukce legitimnosti tohoto aktu. Proto přednáška bude o Berger and Luckmann.
Těšíme se na vás v pět, zase v úterý v malém sále kina ART.
neděle 4. května 2008
Bourdieu - problém sociální reprodukce v tváří tvář smrti - hand out 10
Sociální reprodukce a smrt – drobnohled Pierre Bourdieu
Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000)
Lékař Tomáš se doví fatální diagnózu – umírá na rakovinu. Na začátku ještě věří v možnost zápasu a hledá způsoby léčení. Když už je situace nezvratná si uvědomuje, že tohle jsou poslední dny jeho života. Co se dá stihnout, co je v této situaci akceptovatelné? Rozhýřit majetek? Cynismus vůči všemu a všem? Rychle si užít než příjde zoufalství z neodvratného. Pláč nad sebou... a hledání smíření.
Byl jsem při tom - starý muž umírá, v okamžiku kdy najde vhodného nástupce, kterému může předat svou pozici, majetek, ženu, se smíří se smrtí.
Hrdina – hlavní postava způsobem své smrti transformuje všechen svůj kapitál (sociální, ekonomický) do symbolicko-kulturního kapitálu.
P. Bourdieu – Sociální reprodukce v podmínkách smrti
Pojetí života jako kumulace kapitálu
Kapitál – prostředky člověka k činnosti (kulturní, sociální, ekonomický etc.), sociální pozice jedincese odvozujeod množství a struktury kapitálu
Sociální pole – prostředí (společnost), umožňující jedinci investovat svůj kapitál za předvídatelných podmínek (pravidla hry)
Habitus – návyky jedince, jeho osobní vybavenost k jednání
Sociální reprodukce – Kontinuita kapitálu (kapitál smrtí nemizí)
Problém sociální reprodukce – je sociální reprodukce záležitostí přenosu kapitálu nebo zachování sociálních polí? Smrt – čas, kdy vám hrát staré hry příjde směšné (viz. hrát si na úctu před primářem) – zpochybnění pravidel pole – a s tím otázka: jak legitimizovat pravidla pole, aby ti co na něm hrají nepřestali hrát?
Sociální reprodukce (kontinuita společnosti) je popsána jako kontinuita kapitálu
Transformace kapitálu na další generace
Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000)
Lékař Tomáš se doví fatální diagnózu – umírá na rakovinu. Na začátku ještě věří v možnost zápasu a hledá způsoby léčení. Když už je situace nezvratná si uvědomuje, že tohle jsou poslední dny jeho života. Co se dá stihnout, co je v této situaci akceptovatelné? Rozhýřit majetek? Cynismus vůči všemu a všem? Rychle si užít než příjde zoufalství z neodvratného. Pláč nad sebou... a hledání smíření.
Byl jsem při tom - starý muž umírá, v okamžiku kdy najde vhodného nástupce, kterému může předat svou pozici, majetek, ženu, se smíří se smrtí.
Hrdina – hlavní postava způsobem své smrti transformuje všechen svůj kapitál (sociální, ekonomický) do symbolicko-kulturního kapitálu.
P. Bourdieu – Sociální reprodukce v podmínkách smrti
Pojetí života jako kumulace kapitálu
Kapitál – prostředky člověka k činnosti (kulturní, sociální, ekonomický etc.), sociální pozice jedincese odvozujeod množství a struktury kapitálu
Sociální pole – prostředí (společnost), umožňující jedinci investovat svůj kapitál za předvídatelných podmínek (pravidla hry)
Habitus – návyky jedince, jeho osobní vybavenost k jednání
Sociální reprodukce – Kontinuita kapitálu (kapitál smrtí nemizí)
Problém sociální reprodukce – je sociální reprodukce záležitostí přenosu kapitálu nebo zachování sociálních polí? Smrt – čas, kdy vám hrát staré hry příjde směšné (viz. hrát si na úctu před primářem) – zpochybnění pravidel pole – a s tím otázka: jak legitimizovat pravidla pole, aby ti co na něm hrají nepřestali hrát?
Sociální reprodukce (kontinuita společnosti) je popsána jako kontinuita kapitálu
Transformace kapitálu na další generace
Poradí si Bourdieu v krizovém bodě své teorie Reprodukce se smrtí?
V úterý 17:00 v malém sále ARTu se sejdeme nad filmem Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavním stykem. Tématem bude koncepce Bourdieu - reprodukce společnosti (kapitálu). Přičemž se budeme zabývat touto reprodukce v nejkritičtější čas - v čase umírání.
Zveme vás se podívat, zapřemýšlet si a podiskutovat.
Petr a Mamia
Zveme vás se podívat, zapřemýšlet si a podiskutovat.
Petr a Mamia
čtvrtek 1. května 2008
Next session
Life As a Fatal Sexually Transmitted Disease(country of origin - Poland, directed by Krzysztof Zanussi) and Bourdie
6th of May,Tuesday, at 17.00 in Cinema Art (Kino Art),small room; Address:Cihlářská 643/19
6th of May,Tuesday, at 17.00 in Cinema Art (Kino Art),small room; Address:Cihlářská 643/19
pondělí 28. dubna 2008
Foucaultovo povídání o Dvanácti rozhněvaných mužích
Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Dvanáct porotců rozhoduje o osudu souzeného. Na první pohled jasný případ, kdyby se nenašel jeden pochybovač... Komorní drama s velmi dobře propracovanou psychologií postav a dynamikou skupiny.
Foucault a techniky moci
Konstrukce (normalita kontra deviace – kriminalita)
Z jakých pozic je nahlíženo a interpretováno chování souzeného jako deviantní? A naopak, kde se setkáváme s „normalitou“? kde porotci mají potíže ji přelabelovat jako deviantní, tak aby odpovídala představě devianta (integrace jednání, očekávaná jednání vzhledem k deviantní roli (viz. předchozí lekce Goffman)?
Hranice - Normy
„Imperativem... je ustanovit hranice mezi regulovanými a neregulovanými okruhy lidské aktivity.“ (Foucault, M: Technologies of the self)
Lpění normalizace na přesných definicích, stanovení hranic, je základ pro určování normality. Konstrukce hranic se tak stává jedním z principů moci. Jejich stvrzení v sérii banálních opakování, v perforamtivních aktech, je pak otázkou rutinizace. „Prosáknutí technik do krve, podobně jako drezura u zvířat“ zajišťuje jejich nezpochybnitelnost a automatičnost.
Normativní normalita
Dohled na „hranicích“ – permanentní systematické pozorování a hodnocení objektu vytváří ve své repetici vztah mezi subjektem a mocí. Vlést se do „hranic“, bytí normálním, se stává vyžadovanou normou. A přesto mezi porodci se najde jeden „nekonformní“, nenormální. Co je zajímavé – proč a jak svou „deviaci“ tento „nonkonforman“ obhajuje? Jakou praktikou své chování vrací do normality?
Dvanáct porotců rozhoduje o osudu souzeného. Na první pohled jasný případ, kdyby se nenašel jeden pochybovač... Komorní drama s velmi dobře propracovanou psychologií postav a dynamikou skupiny.
Foucault a techniky moci
Konstrukce (normalita kontra deviace – kriminalita)
Z jakých pozic je nahlíženo a interpretováno chování souzeného jako deviantní? A naopak, kde se setkáváme s „normalitou“? kde porotci mají potíže ji přelabelovat jako deviantní, tak aby odpovídala představě devianta (integrace jednání, očekávaná jednání vzhledem k deviantní roli (viz. předchozí lekce Goffman)?
Hranice - Normy
„Imperativem... je ustanovit hranice mezi regulovanými a neregulovanými okruhy lidské aktivity.“ (Foucault, M: Technologies of the self)
Lpění normalizace na přesných definicích, stanovení hranic, je základ pro určování normality. Konstrukce hranic se tak stává jedním z principů moci. Jejich stvrzení v sérii banálních opakování, v perforamtivních aktech, je pak otázkou rutinizace. „Prosáknutí technik do krve, podobně jako drezura u zvířat“ zajišťuje jejich nezpochybnitelnost a automatičnost.
Normativní normalita
Dohled na „hranicích“ – permanentní systematické pozorování a hodnocení objektu vytváří ve své repetici vztah mezi subjektem a mocí. Vlést se do „hranic“, bytí normálním, se stává vyžadovanou normou. A přesto mezi porodci se najde jeden „nekonformní“, nenormální. Co je zajímavé – proč a jak svou „deviaci“ tento „nonkonforman“ obhajuje? Jakou praktikou své chování vrací do normality?
Foucault and 12 angry mans
12 Angry Man (Movie) and Power/Knowledge (Foucault)
Power is strategy operated trough society and produces “different types of knowledge aimed at investigating and collecting information on people’s activities and existence. No form of knowledge emerges independently of complex networks of power and that the exercise of power produces certain types of knowledge” (O’Farrel 2005:101).
Foucault believed that knowledge is always a form of power, but he took it a step further and told us that knowledge can be gained from power, producing it, not preventing it. Through observation, new knowledge is produced. In his view, knowledge is forever connected to power, and often wrote them in this way: power/knowledge. Foucault's theory states that knowledge is always a form of power:
Knowledge linked to power, not only assumes the authority of 'the truth' but has the power to make itself true. All knowledge, once applied in the real world, has effects, and in that sense at least, 'becomes true.' Knowledge, once used to regulate the conduct of others, entails constraint, regulation and the disciplining of practice. Thus, 'There is no power relation without the correlative constitution of a field of knowledge, nor any knowledge that does not presuppose and constitute at the same time, power relations (Foucault.1979:27)
Power exists everywhere and comes from everywhere, and was a key concept because it acts as a type of relation between people, a complex form of strategy, with the ability to secretly shape another's behavior.
For instance: state enforce military service, because every member is tied in a vast network of power relation, which includes parents, teachers, employers and other agents. Grand strategies of State depend on these other small, local and individual power tactics in which everybody is involved. “All these relations of power at different levels work together and against each other in constantly shifting combinations. The State is merely a particular, and ultimately precarious, configuration of these multiple power relations. It is not a ‘thing’ or a universal essence” (O’Farrel 2005:100).
It means power is not property of some particular social/institutional agent, or a thing to use at wills. On the contrary, it occurs by way of various forms of subordination that operate whenever and wherever social relations exist.
Source:
Foucault, Michel. 1979. Discipline and Punish - the Birth of the Prison translated by Alan Sheridan. New York, Vintage Books
O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications
Power is strategy operated trough society and produces “different types of knowledge aimed at investigating and collecting information on people’s activities and existence. No form of knowledge emerges independently of complex networks of power and that the exercise of power produces certain types of knowledge” (O’Farrel 2005:101).
Foucault believed that knowledge is always a form of power, but he took it a step further and told us that knowledge can be gained from power, producing it, not preventing it. Through observation, new knowledge is produced. In his view, knowledge is forever connected to power, and often wrote them in this way: power/knowledge. Foucault's theory states that knowledge is always a form of power:
Knowledge linked to power, not only assumes the authority of 'the truth' but has the power to make itself true. All knowledge, once applied in the real world, has effects, and in that sense at least, 'becomes true.' Knowledge, once used to regulate the conduct of others, entails constraint, regulation and the disciplining of practice. Thus, 'There is no power relation without the correlative constitution of a field of knowledge, nor any knowledge that does not presuppose and constitute at the same time, power relations (Foucault.1979:27)
Power exists everywhere and comes from everywhere, and was a key concept because it acts as a type of relation between people, a complex form of strategy, with the ability to secretly shape another's behavior.
For instance: state enforce military service, because every member is tied in a vast network of power relation, which includes parents, teachers, employers and other agents. Grand strategies of State depend on these other small, local and individual power tactics in which everybody is involved. “All these relations of power at different levels work together and against each other in constantly shifting combinations. The State is merely a particular, and ultimately precarious, configuration of these multiple power relations. It is not a ‘thing’ or a universal essence” (O’Farrel 2005:100).
It means power is not property of some particular social/institutional agent, or a thing to use at wills. On the contrary, it occurs by way of various forms of subordination that operate whenever and wherever social relations exist.
Source:
Foucault, Michel. 1979. Discipline and Punish - the Birth of the Prison translated by Alan Sheridan. New York, Vintage Books
O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)