Foucault subjektem Anatomického pekla
Petr Sič
Anatomie pekla – Tuším, že po shlédnutí tomto filmu si nejspíš každý kluk dá pozor na podivné brigády nabídnuté v noci neznámou dívkou. Režisérka se v něm snaží odřít realitu až na morek. Využívá k tomu klasické pomůcky původně sloužící k vábení pozornosti – hrubou sexualitu. Tu ovšem podává s tak cynickým úsměvem balancujícím na hranici amatérsky-dokumentaristické práci kamery, takže máme až příliš moc času na vychutnávání naturálních scén. Až příliš moc, tak hodně, že dokonce máme čas myslet. Ve filmu dostaneme prostor k reflexi – která možná projde od triviálního: proč ztrácím čas tady až k hloupějšímu nahlédnutí pod pokličku vlastních kalhot. A to je přesně místo, odkud si nás autorka vyzvedne a pokud se necháme, tak nás provede svým příběhem.
Foucault Michael
Subjectification – the way the individua turns himself into a subjekt of health, sexuality …
Vědění – produkt diskursivních praktik (oblast viděného – nemůžeme vidět to, co nemůžeme pojmenovat)
Moc – vztah mezi dvěma (a více) silami (povstání události je aktualizací vztahů mezi silami, které se k ní vztahují (kdyby to řekl Nietzsche, bylo by to alespoň poetické, takhle to je jen nesrozumitelné pozn. autora)
Subjektivita
– jedinec se obrací sám k sobě, či ještě lépe uchopuje sám sebe v kategoriích dodaných věděním (a není schopen vykročit mimo tento obraz).
- místo, kde se se stratum vědění ohýbá k sobě samému skrz vynoření se události v poli moci.
Pravda se nehledá, tvoří se
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat