Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Dvanáct porotců rozhoduje o osudu souzeného. Na první pohled jasný případ, kdyby se nenašel jeden pochybovač... Komorní drama s velmi dobře propracovanou psychologií postav a dynamikou skupiny.
Foucault a techniky moci
Konstrukce (normalita kontra deviace – kriminalita)
Z jakých pozic je nahlíženo a interpretováno chování souzeného jako deviantní? A naopak, kde se setkáváme s „normalitou“? kde porotci mají potíže ji přelabelovat jako deviantní, tak aby odpovídala představě devianta (integrace jednání, očekávaná jednání vzhledem k deviantní roli (viz. předchozí lekce Goffman)?
Hranice - Normy
„Imperativem... je ustanovit hranice mezi regulovanými a neregulovanými okruhy lidské aktivity.“ (Foucault, M: Technologies of the self)
Lpění normalizace na přesných definicích, stanovení hranic, je základ pro určování normality. Konstrukce hranic se tak stává jedním z principů moci. Jejich stvrzení v sérii banálních opakování, v perforamtivních aktech, je pak otázkou rutinizace. „Prosáknutí technik do krve, podobně jako drezura u zvířat“ zajišťuje jejich nezpochybnitelnost a automatičnost.
Normativní normalita
Dohled na „hranicích“ – permanentní systematické pozorování a hodnocení objektu vytváří ve své repetici vztah mezi subjektem a mocí. Vlést se do „hranic“, bytí normálním, se stává vyžadovanou normou. A přesto mezi porodci se najde jeden „nekonformní“, nenormální. Co je zajímavé – proč a jak svou „deviaci“ tento „nonkonforman“ obhajuje? Jakou praktikou své chování vrací do normality?
pondělí 28. dubna 2008
Foucault and 12 angry mans
12 Angry Man (Movie) and Power/Knowledge (Foucault)
Power is strategy operated trough society and produces “different types of knowledge aimed at investigating and collecting information on people’s activities and existence. No form of knowledge emerges independently of complex networks of power and that the exercise of power produces certain types of knowledge” (O’Farrel 2005:101).
Foucault believed that knowledge is always a form of power, but he took it a step further and told us that knowledge can be gained from power, producing it, not preventing it. Through observation, new knowledge is produced. In his view, knowledge is forever connected to power, and often wrote them in this way: power/knowledge. Foucault's theory states that knowledge is always a form of power:
Knowledge linked to power, not only assumes the authority of 'the truth' but has the power to make itself true. All knowledge, once applied in the real world, has effects, and in that sense at least, 'becomes true.' Knowledge, once used to regulate the conduct of others, entails constraint, regulation and the disciplining of practice. Thus, 'There is no power relation without the correlative constitution of a field of knowledge, nor any knowledge that does not presuppose and constitute at the same time, power relations (Foucault.1979:27)
Power exists everywhere and comes from everywhere, and was a key concept because it acts as a type of relation between people, a complex form of strategy, with the ability to secretly shape another's behavior.
For instance: state enforce military service, because every member is tied in a vast network of power relation, which includes parents, teachers, employers and other agents. Grand strategies of State depend on these other small, local and individual power tactics in which everybody is involved. “All these relations of power at different levels work together and against each other in constantly shifting combinations. The State is merely a particular, and ultimately precarious, configuration of these multiple power relations. It is not a ‘thing’ or a universal essence” (O’Farrel 2005:100).
It means power is not property of some particular social/institutional agent, or a thing to use at wills. On the contrary, it occurs by way of various forms of subordination that operate whenever and wherever social relations exist.
Source:
Foucault, Michel. 1979. Discipline and Punish - the Birth of the Prison translated by Alan Sheridan. New York, Vintage Books
O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications
Power is strategy operated trough society and produces “different types of knowledge aimed at investigating and collecting information on people’s activities and existence. No form of knowledge emerges independently of complex networks of power and that the exercise of power produces certain types of knowledge” (O’Farrel 2005:101).
Foucault believed that knowledge is always a form of power, but he took it a step further and told us that knowledge can be gained from power, producing it, not preventing it. Through observation, new knowledge is produced. In his view, knowledge is forever connected to power, and often wrote them in this way: power/knowledge. Foucault's theory states that knowledge is always a form of power:
Knowledge linked to power, not only assumes the authority of 'the truth' but has the power to make itself true. All knowledge, once applied in the real world, has effects, and in that sense at least, 'becomes true.' Knowledge, once used to regulate the conduct of others, entails constraint, regulation and the disciplining of practice. Thus, 'There is no power relation without the correlative constitution of a field of knowledge, nor any knowledge that does not presuppose and constitute at the same time, power relations (Foucault.1979:27)
Power exists everywhere and comes from everywhere, and was a key concept because it acts as a type of relation between people, a complex form of strategy, with the ability to secretly shape another's behavior.
For instance: state enforce military service, because every member is tied in a vast network of power relation, which includes parents, teachers, employers and other agents. Grand strategies of State depend on these other small, local and individual power tactics in which everybody is involved. “All these relations of power at different levels work together and against each other in constantly shifting combinations. The State is merely a particular, and ultimately precarious, configuration of these multiple power relations. It is not a ‘thing’ or a universal essence” (O’Farrel 2005:100).
It means power is not property of some particular social/institutional agent, or a thing to use at wills. On the contrary, it occurs by way of various forms of subordination that operate whenever and wherever social relations exist.
Source:
Foucault, Michel. 1979. Discipline and Punish - the Birth of the Prison translated by Alan Sheridan. New York, Vintage Books
O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications
Dvanáct rozhněvaných mužů a klidný Foucault
V úterý 29.4. v kině ART 17:00 bude příležitost potkat Dvanáct rozhněvaných mužů a komentář zavánějící Foucaultem.
Film je vrcholným dílem dramatu a pro propracovanost duševních pochodů postav je používám i k vyuce sociální psychologie. Foucault (je potřeba je ještě představovat?) je známí provokatér a podíváme se jestli jeho pojetí moci a spektaklu je použitelné i k analýze tohoto filmu.¨
Srdečně zveme
Petr Sič a Mamia B.
Film je vrcholným dílem dramatu a pro propracovanost duševních pochodů postav je používám i k vyuce sociální psychologie. Foucault (je potřeba je ještě představovat?) je známí provokatér a podíváme se jestli jeho pojetí moci a spektaklu je použitelné i k analýze tohoto filmu.¨
Srdečně zveme
Petr Sič a Mamia B.
čtvrtek 24. dubna 2008
Next session
Dear colleagues,
The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 29th of April at 17.00 in the Cinema Art (Kino Art), small room, address: Cihlářská 643/19
12 Angry Man (country of origin USA; directed by Sydney Lumet) – Foucault
The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 29th of April at 17.00 in the Cinema Art (Kino Art), small room, address: Cihlářská 643/19
12 Angry Man (country of origin USA; directed by Sydney Lumet) – Foucault
neděle 20. dubna 2008
Goffman - strukturalistou aneb Hand out k projekci Byl jsem při tom
Erving Goffman II. a role Role
Byl jsem při tom (1979)
Poslední film Petera Sellers (Růžový panter). Podívná hříčka osudu vtáhne prostoduchého zahradníka do velkého světa. Během pár dní se stane důležitou osobou politického i ekonomického světa. Jeho jednoduché vyprávění o zahradničení je každým interpretováno jako geniální přirovnání a tak sám nic nechápající, stává se rychle stoupající hvězdou.
Na filmu se dají dobře demonstrovat základy strukturalismu – povaha znaku sama není důležitá, co je nositelem významu je pozice, ze které znak „promlouvá“. Aneb význam znaku je dán jeho pozicí. Proto všichni vnímají jednoduchá prohlášení zahradníka jako hlubokomyslné metafory – čtou je z hlediska jejich pozice.
Goffman a role Role
Sociální role – Vzorec chování, který je vlastní určitému postavení.
(„Nutnou podmínkou sociálního života je, že všichni jeho účastníci sdílejí jednotný soubor normativních očekávání...“ Goffman(2003): 146)
Vztah jedince k roli – Goffman stupňuje tento vztah od naprostého cynismu až k úplnému ztotožnění. (in Goffman(1999)) *** Co když je ale tato role neuvědomovaná?***
Vztah role ke společnosti: Každé roli pak odpovídá určité místo ve společnosti. Toto místo lze definovat jak kvantitativně umístěním na škále sociální stratifikace, tak kvalitativně určením nezaměnitelné funkce dané role ve společnosti. *** každá role má svou funkci – v okamžiku, kdy se zahradník z nové pozice vyjadřuje k „otázkám“, se od něj očekávají velmi hluboké analýzy. Jeho výroky tak působí neotřele ***
Fasáda (scéna, vzhled, způsob vystupování)
V tomto případě máme scénu, vzhled i způsob vystupování v souladu. Jedinec působí přesvědčivě. Jeho slova jsou interpretována ve vztahu k fasádě: scéna s prezidentem, či ve výtahu se sluhou.
Goffman, E. (1999): Všichni hrajeme divadlo. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
Goffman, E. (2003): Stigma. Praha: Sociologické nakladatelství.
Byl jsem při tom (1979)
Poslední film Petera Sellers (Růžový panter). Podívná hříčka osudu vtáhne prostoduchého zahradníka do velkého světa. Během pár dní se stane důležitou osobou politického i ekonomického světa. Jeho jednoduché vyprávění o zahradničení je každým interpretováno jako geniální přirovnání a tak sám nic nechápající, stává se rychle stoupající hvězdou.
Na filmu se dají dobře demonstrovat základy strukturalismu – povaha znaku sama není důležitá, co je nositelem významu je pozice, ze které znak „promlouvá“. Aneb význam znaku je dán jeho pozicí. Proto všichni vnímají jednoduchá prohlášení zahradníka jako hlubokomyslné metafory – čtou je z hlediska jejich pozice.
Goffman a role Role
Sociální role – Vzorec chování, který je vlastní určitému postavení.
(„Nutnou podmínkou sociálního života je, že všichni jeho účastníci sdílejí jednotný soubor normativních očekávání...“ Goffman(2003): 146)
Vztah jedince k roli – Goffman stupňuje tento vztah od naprostého cynismu až k úplnému ztotožnění. (in Goffman(1999)) *** Co když je ale tato role neuvědomovaná?***
Vztah role ke společnosti: Každé roli pak odpovídá určité místo ve společnosti. Toto místo lze definovat jak kvantitativně umístěním na škále sociální stratifikace, tak kvalitativně určením nezaměnitelné funkce dané role ve společnosti. *** každá role má svou funkci – v okamžiku, kdy se zahradník z nové pozice vyjadřuje k „otázkám“, se od něj očekávají velmi hluboké analýzy. Jeho výroky tak působí neotřele ***
Fasáda (scéna, vzhled, způsob vystupování)
V tomto případě máme scénu, vzhled i způsob vystupování v souladu. Jedinec působí přesvědčivě. Jeho slova jsou interpretována ve vztahu k fasádě: scéna s prezidentem, či ve výtahu se sluhou.
Goffman, E. (1999): Všichni hrajeme divadlo. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
Goffman, E. (2003): Stigma. Praha: Sociologické nakladatelství.
sobota 19. dubna 2008
Next session
Dear colleagues,
The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 22 of April, Tuesday at 17.00 in the Cinema Art (address: Cihlářská 643/19) small room
Being There (country of origin United States; directed by Hal Ashby) Construction of identity - Goffman
The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 22 of April, Tuesday at 17.00 in the Cinema Art (address: Cihlářská 643/19) small room
Being There (country of origin United States; directed by Hal Ashby) Construction of identity - Goffman
Hand out for Being There (movie) and Goffman
Goffman’s conception of the self is deeply indebted to Mead’s ideas, in particular his discussion of the tension between I, the spontaneous self and me, social constraints within the self. This tension is mirrored in Goffman’s work on what he called the “crucial discrepancy between our all-too-human selves and our socialized selves”. This tension results from the differences between what people expect us to do and what to may want to do spontaneously. We are confronted with the demand to do what is expected of us. (Ritzer p362)
In order to maintain self-image, people perform for their social audience and, on the contrary, audience influence on self-image.
Goffman perceived the self not as a possession of the actor but rather as the product of the interaction between actor and social audience.
Also, Goffman was interested in the gap between what a person ought to be, “virtual social identity” and what a person actually is, “actual social identity.” Anyone who has a gap between these two identities is stigmatized. The nature of that interaction depends on which of the two types of stigma an individual has. According to Goffman two kinds of stigma is existing: discredited and discreditable. In our case a second kind of stigma is important. A discreditable stigma is one in which the differences are neither known by audience members nor perceivable by them (p367)
Source: Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
For further theoretical sources, see:
Goffman, Erving. 1959. Presentation of self in everyday life. Garden City, New York
Goffman, Erving. 1963. Stigma: notes on the management of spoiled identity. Simon & Shuster, New York
In order to maintain self-image, people perform for their social audience and, on the contrary, audience influence on self-image.
Goffman perceived the self not as a possession of the actor but rather as the product of the interaction between actor and social audience.
Also, Goffman was interested in the gap between what a person ought to be, “virtual social identity” and what a person actually is, “actual social identity.” Anyone who has a gap between these two identities is stigmatized. The nature of that interaction depends on which of the two types of stigma an individual has. According to Goffman two kinds of stigma is existing: discredited and discreditable. In our case a second kind of stigma is important. A discreditable stigma is one in which the differences are neither known by audience members nor perceivable by them (p367)
Source: Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
For further theoretical sources, see:
Goffman, Erving. 1959. Presentation of self in everyday life. Garden City, New York
Goffman, Erving. 1963. Stigma: notes on the management of spoiled identity. Simon & Shuster, New York
Pozvánka na seminář 22. dubna
Přijďte se podívat jak se Goffman vyrovná se společenským očekáváním. Jaké jsou vlastně role Role? A jak moc záleží na nás samotných?
Film, který demonstruje důležitost pozice, pro sociální roli jedince, bude "Byl jsem při tom". (CSFD 88%).
Očekáváme vás v 17:00 v kině ART (malý sál) 22. dubna. Buďte připraveni na Goffmana!
Film, který demonstruje důležitost pozice, pro sociální roli jedince, bude "Byl jsem při tom". (CSFD 88%).
Očekáváme vás v 17:00 v kině ART (malý sál) 22. dubna. Buďte připraveni na Goffmana!
pondělí 14. dubna 2008
Pozvánka na 7. setkání
Rádi bychom vás pozvali na 7. setkání u "Sociologie a filmu", bude se promítat "Jaro, léto, podzim, zima ... a jaro" (CSFD 88%) a teoretikem pro tuto část tentokrát bude Nobody, jelikož se domníváme, že sociologie nemá konkurence schopnou teorii "životního cyklu" (oproti psychologii, ekonomii či antropologii).
Přijdte 15.4. do U42 na FSS v 18 00 o tom s náma podiskutovat :)
Přijdte 15.4. do U42 na FSS v 18 00 o tom s náma podiskutovat :)
neděle 13. dubna 2008
Zpráva z průběhu projektu
Zpráva z průběhu projektu „Sociologie a film“
Projekt „Sociologie a Film“ se 8.4. přehoupl do své druhé části. V té první bylou uspořádáno 6 seminářů. Promítlo se 6 filmů a realizovalo se 12 přednášek, z čehož jednu vedl hostující přednášející. Čtyři přednášky se udály na FSS v učebně U42, dvě v kině ART. Napsáno bylo 12 hand-outs (příprav k přednáškám), 6 v angličtině a 6 v češtině a od 26.2. fungují webové stránky www.sociologieafilm.blogspot.com, na kterých nacházejí další informace. Neplánovaně se navíc udály dvě setkání po seminářích, z nichž jedno se by se dalo označit jako afterparty.
Průměrná návštěvnost semináře je 21 studentů (největší návštěvnost byla 30 a nejmenší 15 studentů, cca 128), kterým jsme rozdali celkem 300 stran materiálů k hodině a 120 kofol.
Technické potíže
Během promítání na FSS se pravidelně objevovali technické potíže, nejčastěji toho rázu, že film po hodině promítání spadl. V prvních setkáních jsme si s tím neuměli poradit, ale poté jsme tuto vynucenou desetiminutovou pauzu využívali ke krátké diskusi. V kině ART jsme tyhle potíže zatím neměli.
Získané zkušenosti
Struktura semináře
Ukázalo se, že pro rozpoutání diskuse je nejvýhodnější forma: krátký úvod, film, přednáška a pak diskuse. Počáteční model, kdy přednáška byla před filmem, se neosvědčil.
Použití autoři
Výhodou se ukázalo používání menšího počtu autorů a navracení se základním interpretačním pojmům z předchozích přednášek. Model, co seminář to autor, je pro diskusi náročnější. Proto se chystáme v následujících přednáškách se k některým autorům vracet.
Projekt „Sociologie a Film“ se 8.4. přehoupl do své druhé části. V té první bylou uspořádáno 6 seminářů. Promítlo se 6 filmů a realizovalo se 12 přednášek, z čehož jednu vedl hostující přednášející. Čtyři přednášky se udály na FSS v učebně U42, dvě v kině ART. Napsáno bylo 12 hand-outs (příprav k přednáškám), 6 v angličtině a 6 v češtině a od 26.2. fungují webové stránky www.sociologieafilm.blogspot.com, na kterých nacházejí další informace. Neplánovaně se navíc udály dvě setkání po seminářích, z nichž jedno se by se dalo označit jako afterparty.
Průměrná návštěvnost semináře je 21 studentů (největší návštěvnost byla 30 a nejmenší 15 studentů, cca 128), kterým jsme rozdali celkem 300 stran materiálů k hodině a 120 kofol.
Technické potíže
Během promítání na FSS se pravidelně objevovali technické potíže, nejčastěji toho rázu, že film po hodině promítání spadl. V prvních setkáních jsme si s tím neuměli poradit, ale poté jsme tuto vynucenou desetiminutovou pauzu využívali ke krátké diskusi. V kině ART jsme tyhle potíže zatím neměli.
Získané zkušenosti
Struktura semináře
Ukázalo se, že pro rozpoutání diskuse je nejvýhodnější forma: krátký úvod, film, přednáška a pak diskuse. Počáteční model, kdy přednáška byla před filmem, se neosvědčil.
Použití autoři
Výhodou se ukázalo používání menšího počtu autorů a navracení se základním interpretačním pojmům z předchozích přednášek. Model, co seminář to autor, je pro diskusi náročnější. Proto se chystáme v následujících přednáškách se k některým autorům vracet.
sobota 12. dubna 2008
Next session
Dear colleagues
Next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 15 of April at 18.00 in the Faculty of Social Studies (FSS), room U42
Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring (country of origin South Korea; directed by Kim Ki-Duk) Life cycle and rituals
Next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 15 of April at 18.00 in the Faculty of Social Studies (FSS), room U42
Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring (country of origin South Korea; directed by Kim Ki-Duk) Life cycle and rituals
Anomie - Durkheim/Merton and Taxi Driver
In the concept of anomie, Durkheim best manifested his concern with the problems of a weakened common reality. Individuals are said to be confronted with anomie when they are not faced with sufficient moral constraint, this is when they do not have a clear concept of what is and what is not proper and acceptable behavior. (p 82 Ritzer)
For Durkheim anomie is pathology associated with the rise of organic solidarity. They can more easily cease to feel a common bond with those who work and live around them. (p 82)
(Here also we can remember about anomic suicide. It occurs because of the decline in collective morality and lack of sufficient external regulation of the individual to restrain his or her passions)
We found very interesting discussion of anomie by Merton within structural functionalism. His analysis of the relationship between culture, structure and anomie connects well to “Taxi Driver”.
Merton defines culture as the organized set of normative values governing behavior which is common to members of a designated society or group and social structure as that organized set of social relationships which members of society or group are variously implicated. Anomie occurs when there is an acute disjunction between the cultural norms and goals the socially structured capacities of members of the group to act in accord with them. (p 247)
So, because of their position in the social structure of society, some people are unable to act in accord with normative values. The culture calls some type of behavior that the social structure prevents from occurring. (Pp 247-248)
More specifically, Merton links anomie with deviance and thereby is arguing that disjunctions between culture and structure have the dysfunctional consequence of leading to deviance within society (p 250)
Source:
Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
For further information about anomie and its discussion in Merton’s work see: Social theory and social structure. 1968. New York; Free Press
For Durkheim anomie is pathology associated with the rise of organic solidarity. They can more easily cease to feel a common bond with those who work and live around them. (p 82)
(Here also we can remember about anomic suicide. It occurs because of the decline in collective morality and lack of sufficient external regulation of the individual to restrain his or her passions)
We found very interesting discussion of anomie by Merton within structural functionalism. His analysis of the relationship between culture, structure and anomie connects well to “Taxi Driver”.
Merton defines culture as the organized set of normative values governing behavior which is common to members of a designated society or group and social structure as that organized set of social relationships which members of society or group are variously implicated. Anomie occurs when there is an acute disjunction between the cultural norms and goals the socially structured capacities of members of the group to act in accord with them. (p 247)
So, because of their position in the social structure of society, some people are unable to act in accord with normative values. The culture calls some type of behavior that the social structure prevents from occurring. (Pp 247-248)
More specifically, Merton links anomie with deviance and thereby is arguing that disjunctions between culture and structure have the dysfunctional consequence of leading to deviance within society (p 250)
Source:
Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
For further information about anomie and its discussion in Merton’s work see: Social theory and social structure. 1968. New York; Free Press
pondělí 7. dubna 2008
Jubilejní šesté setkání
Toto úterý se dostáváme do závěru první poloviny projektu. Pro účastníky máme překvapení - hostujícího přednášejícího Pavla Pospěcha. Zvolený film je Taxi driver (Taxikář), film dokumentující odcizení městského prostředí - a autor je částečně Merton - odcizený funkcionalista americké sociologie.
Vítáme vás v úterý 8.4. v 17 00 v kině ART (malý sál).
Vítáme vás v úterý 8.4. v 17 00 v kině ART (malý sál).
Hand out pro šesté setkání - Merton, anomie a taxikáři
Taxikář (Taxi Driver, 1976)
Režie: Martin Scoresese. Scénář: Paul Schrader. Hudba: Bernard Herrmann. Hrají: Robert De Niro, Cybill Shepherd, Jodie Foster, Harvey Keitel, Peter Boyle, a další.
„Poslouchejte, vy svině, vy sráči. Tady stojí muž, který už to takhle dál nenechá. Muž, který se postavil proti té špíně, proti kurvám, proti pasákům, proti všemu tomu svinstvu. Tady je muž, který to tak dál nenechá !“
1. Cizinec
Filmové zobrazení postavy cizince v moderním slova smyslu. Oproti formě cizince, o které prve mluvil Simmel, je zde posun: zatímco v Simmelově pojetí je modelem cizince cestující obchodník, „ten, který nevlastní půdu“, Scorseseho film nám ukazuje cizost městskou: nejde o cizost jako deviaci (zvláštnost jednoho jedince), ale vlastní charakteristiku samotného města. Simmel se tohoto pojetí cizosti dotýká, později se o něm dočteme u R. Sennetta, E. Goffmana nebo A. Giddense.
2. Moderní město
Město bylo v období modernity nositelem emancipačního potenciálu: „odejít z venkova, zbavit se závazků, začít nový život“ bylo ideálem, který odpovídal moderní hodnotám: - individualismus
- odklon od široké rodiny k úzké, citově vymezené jednotce
- pozice jedince definována podle postavení na trhu práce
Zároveň se svobodou s sebou moderní město přináší ohrožení: město je prostředí, kde je každý každému cizincem (R. Sennett), každý má důvod se obávat druhých.
„Každou noc, když vracím taxík do garáže, musím ze zadního sedadla utřít sperma. Někdy utírám i krev.“
Aby anonymita města zůstala zachována a my se mohli těšit přehlídkou pestrosti, různosti až bizarnosti moderního města a necítit se přitom ohroženi, chráníme se pomocí složitých postupů „patřičného chování“, z nichž na prvním místě je tzv. zdvořilá nevšímavost (E. Goffman).
3. Samota, zlost
„Osamělost mě pronásleduje celý můj život. Všude. V barech, v autech, na chodnících, v obchodech, zkrátka všude. Není před ní úniku.“
Město s sebou také přináší specifický druh samoty, „samotu v davu“. Ve městě je těžké být sám, ale kvůli odlišné – funkčně diferencované a obecně „mělčí“ – povaze sociálních vazeb je snadné být osamělý. Typickým městským sentimentem je také volání po vládě zákona a pořádku. Není v silách jedince prožitkově nebo rozumově obsáhnout veškerý chaos dění, které ve městě probíhá (ostatně pravidla „zdvořilé nevšímavosti“ nás učí toto dění ignorovat). Fantazie o tvrdé ruce zákona (nebo o „dešti, který smyje všechnu tu špínu z chodníků“) jsou průvodním jevem neurózy pře-urbanizovaného člověka.
„Dvanáct hodin práce a já pořád nemůžu usnout. Dny se táhnou dál a dál, žádný z nich nekončí (...) Celý svůj život jsem potřeboval místo, kam bych mohl jít. Nemyslím si, že by se měl člověk zaobírat sám sebou. Myslím, že by se měl každý snažit být jako ostatní.“
Režie: Martin Scoresese. Scénář: Paul Schrader. Hudba: Bernard Herrmann. Hrají: Robert De Niro, Cybill Shepherd, Jodie Foster, Harvey Keitel, Peter Boyle, a další.
„Poslouchejte, vy svině, vy sráči. Tady stojí muž, který už to takhle dál nenechá. Muž, který se postavil proti té špíně, proti kurvám, proti pasákům, proti všemu tomu svinstvu. Tady je muž, který to tak dál nenechá !“
1. Cizinec
Filmové zobrazení postavy cizince v moderním slova smyslu. Oproti formě cizince, o které prve mluvil Simmel, je zde posun: zatímco v Simmelově pojetí je modelem cizince cestující obchodník, „ten, který nevlastní půdu“, Scorseseho film nám ukazuje cizost městskou: nejde o cizost jako deviaci (zvláštnost jednoho jedince), ale vlastní charakteristiku samotného města. Simmel se tohoto pojetí cizosti dotýká, později se o něm dočteme u R. Sennetta, E. Goffmana nebo A. Giddense.
2. Moderní město
Město bylo v období modernity nositelem emancipačního potenciálu: „odejít z venkova, zbavit se závazků, začít nový život“ bylo ideálem, který odpovídal moderní hodnotám: - individualismus
- odklon od široké rodiny k úzké, citově vymezené jednotce
- pozice jedince definována podle postavení na trhu práce
Zároveň se svobodou s sebou moderní město přináší ohrožení: město je prostředí, kde je každý každému cizincem (R. Sennett), každý má důvod se obávat druhých.
„Každou noc, když vracím taxík do garáže, musím ze zadního sedadla utřít sperma. Někdy utírám i krev.“
Aby anonymita města zůstala zachována a my se mohli těšit přehlídkou pestrosti, různosti až bizarnosti moderního města a necítit se přitom ohroženi, chráníme se pomocí složitých postupů „patřičného chování“, z nichž na prvním místě je tzv. zdvořilá nevšímavost (E. Goffman).
3. Samota, zlost
„Osamělost mě pronásleduje celý můj život. Všude. V barech, v autech, na chodnících, v obchodech, zkrátka všude. Není před ní úniku.“
Město s sebou také přináší specifický druh samoty, „samotu v davu“. Ve městě je těžké být sám, ale kvůli odlišné – funkčně diferencované a obecně „mělčí“ – povaze sociálních vazeb je snadné být osamělý. Typickým městským sentimentem je také volání po vládě zákona a pořádku. Není v silách jedince prožitkově nebo rozumově obsáhnout veškerý chaos dění, které ve městě probíhá (ostatně pravidla „zdvořilé nevšímavosti“ nás učí toto dění ignorovat). Fantazie o tvrdé ruce zákona (nebo o „dešti, který smyje všechnu tu špínu z chodníků“) jsou průvodním jevem neurózy pře-urbanizovaného člověka.
„Dvanáct hodin práce a já pořád nemůžu usnout. Dny se táhnou dál a dál, žádný z nich nekončí (...) Celý svůj život jsem potřeboval místo, kam bych mohl jít. Nemyslím si, že by se měl člověk zaobírat sám sebou. Myslím, že by se měl každý snažit být jako ostatní.“
sobota 5. dubna 2008
Poprvé v kině Art
Přesto, že první setkání v kině Art bylo na prvního apríla, tak se obešlo bez žertíků - technických zádrhelů a dalších "vychytávek".
Tématem byl Foucault a Anatomie pekla, což odpovídalo trochu rozpačitému úvodu. Zdá se, že sexualita není u nás ještě pořád košer téma, jelikož diváci byli zaraženi a musím se přiznat, že i mě dělalo potíže se s tím srovnat. Naštěstí další filmy by měly být o spiritualitě a tak očekávám jisté odlehčení.
Příští setkání je zase v Artu v 17 00. Autor i film je tentokrát překvapením.
Tématem byl Foucault a Anatomie pekla, což odpovídalo trochu rozpačitému úvodu. Zdá se, že sexualita není u nás ještě pořád košer téma, jelikož diváci byli zaraženi a musím se přiznat, že i mě dělalo potíže se s tím srovnat. Naštěstí další filmy by měly být o spiritualitě a tak očekávám jisté odlehčení.
Příští setkání je zase v Artu v 17 00. Autor i film je tentokrát překvapením.
úterý 1. dubna 2008
Hand out pro 5. setkání - Foucaultova cesta do Anatomie pekla
Foucault subjektem Anatomického pekla II.
Petr Sič
Anatomie pekla – Tento film je někdy skandálně označován jako feministické porno. Obsahuje „silné záběry“. Záběry, kterým jsme ve svých škatulkách vyhradili pojem porno. Ovšem pracuje s nimi na jiné úrovni a tím nás zneklidňuje. Jak k tomuto filmu přistupovat? Nejde o porno, nejde o dokument, ani o film, u kterého se budeme bavit. Naše vnímání se řídí naučenými vzorci. Ale Anatomie pekla nezapadá... Zůstává nám pocit zneklidnění.
Foucault Michael
Pravda se nehledá, vytváří se
Vědění – k většině zkušeností přistupujeme pomocí praktik vědění (i ke zkušenostem zabývajících se nejintimnějšími tématy). Tyto praktiky jsou naučené a mají svou historii (tím i vztah k poli moci (většinou dominantní)). Svět tedy rozpoznáváme podle naučených praktik a jako nástroj nám slouží naučené kategorie.
Moc – je síla prosadit svůj způsob kategorizace a svou metodu popisu.
Subjektivita - jedinec může uniknout dominantní moci (dominantnímu souboru kategorií), tím že bude vnímat (popisovat, uchopovat) sám sebe pomocí kategorií pro něj jedinečných. Jinak řečeno, tím že si vytvoří vlastní měřítka.
Zdroj: Foucault, M.: Microfisica do poder, Sao Paulo, 1976.
Narušení normality každodeního je první krok k místům, kde se pravda nehledá, ale tvoří se
Petr Sič
Anatomie pekla – Tento film je někdy skandálně označován jako feministické porno. Obsahuje „silné záběry“. Záběry, kterým jsme ve svých škatulkách vyhradili pojem porno. Ovšem pracuje s nimi na jiné úrovni a tím nás zneklidňuje. Jak k tomuto filmu přistupovat? Nejde o porno, nejde o dokument, ani o film, u kterého se budeme bavit. Naše vnímání se řídí naučenými vzorci. Ale Anatomie pekla nezapadá... Zůstává nám pocit zneklidnění.
Foucault Michael
Pravda se nehledá, vytváří se
Vědění – k většině zkušeností přistupujeme pomocí praktik vědění (i ke zkušenostem zabývajících se nejintimnějšími tématy). Tyto praktiky jsou naučené a mají svou historii (tím i vztah k poli moci (většinou dominantní)). Svět tedy rozpoznáváme podle naučených praktik a jako nástroj nám slouží naučené kategorie.
Moc – je síla prosadit svůj způsob kategorizace a svou metodu popisu.
Subjektivita - jedinec může uniknout dominantní moci (dominantnímu souboru kategorií), tím že bude vnímat (popisovat, uchopovat) sám sebe pomocí kategorií pro něj jedinečných. Jinak řečeno, tím že si vytvoří vlastní měřítka.
Zdroj: Foucault, M.: Microfisica do poder, Sao Paulo, 1976.
Narušení normality každodeního je první krok k místům, kde se pravda nehledá, ale tvoří se
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)