neděle 1. června 2008
Závěrečná zpráva z průběhu projektu
Fotografie z přednášky 6.5. v kině ART.
Zpráva z průběhu projektu „Sociologie a film“
Během projektu „Sociologie a Film“ se uskutečnilo všech 12 plánovaných seminářů, vytvořilo se 24 hand-out (24 materiálů k hodině) a vytvořeny byly stránky k semináři (sociologieafilm.blogspot.com).
Přednášelo se celkem pro 201 studentů (což znamená návštěvnost 18 studentů na setkání). Z 12 seminářů se 5 uskutečnilo v kině ART a 7 na půdě FSS MU. Ve většině případů závěrečná diskuse se odehrávala v angličtině.
Celkem jsme promítli 12 filmů, realizovali 24 přednášek, rozdali 272 kofol a přes 400 stran materiálů k hodině.
Technické potíže
Během promítání na FSS se pravidelně objevovali technické potíže, nejčastěji toho rázu, že film po hodině promítání spadl. V prvních setkáních jsme si s tím neuměli poradit, ale poté jsme tuto vynucenou desetiminutovou pauzu využívali ke krátké diskusi. V kině ART jsme tyhle potíže neměli.
Získané zkušenosti
Struktura semináře
Osvědčil se model semináře vyvinutý v průběhu projektu: krátký úvod a rozdání hand-out, film, přednáška a pak diskuse. Počáteční model, kdy přednáška byla před filmem, se neosvědčil.
Použití autoři
Výhodou se ukázalo používání menšího počtu autorů a navracení se základním interpretačním pojmům z předchozích přednášek. Model, co seminář to autor, je pro diskusi náročnější. Proto v druhé polovině projektu jsme některé slibované autory vypustili a používali jsme autorů z první poloviny projektu.
Filmy
Některé filmy se nám nepodařilo získat, místo nich jsme teda promítli náhradní. Přednášky a materiály byly podle toho upraveny.
Hodnocení
Projekt proběhl úspěšně. Realizovaly se všechny plánované přednášky. Problém s klesající návštěvností se dá vysvětlit ročním obdobím. Když byl pěkný den bylo těžké přesvědčit studenty k participaci na semináři – z čehož můžeme vzít si poučení pro příště a posunout začátek semináře do pozdnějších hodin. Podařilo se nám získat externího přednášejícího, což obohatilo naše přednášky z hlediska stylu.
Hodnocení vytvořil: Bc. Petr Sič
sobota 10. května 2008
Luckmannovská legitimizace a The Take - Handout 11
Legitimizace ve světě extrémních sociálních rozdílu – The Take pohledem Berger s Luckmann
The Take (2004)
Sledujeme příběh dělníků, kteří převzali kontrolu nad továrnou. V západním světě je právo na majetek nedotknutelnější než právo na život. Jakým způsobem nás argentínští dělníci přesvědčí o legitimnosti tohoto „záboru“? Usnadní jim to anomický stav společnosti? Jak ospravedlnit extrémní majetkové rozdíly (a s nimi rozdíly v možnostech a životních stylech) ve světě bez bohů (kde je sociální řád „posvěcen“ z vrchu)? Má legitimizace nějaké limity?
Na snaze dělníků o legitimizování nelegitimizovatelného můžeme vidět principy legitimizace současné kapitalistické společnosti i volbu legitimizující strategie jejich kritiků.
P.L. Berger a T. Luckmann – Legitimizace sociálních rozdílů
Legitimizace – 1, smyslem legitimizace je vysvětlit (racionalizovat, odůvodnit) a potvrdit platnost existujících institucí – tak aby jejich existence se zdála subjektu hodnověrná a akceptovatelná.
2, legitimizace nemá jen normativní, ale i kognitivní funkci (poslední úrovní legitimizace je vytváření symbolických světů - ideologií)
Každodennost – Habitualizace každodenních praktik, jejich sedimentace a společenské ustálení (institucionalizace)
Sub – reality – s rostoucí dělbou práce (diferenciací společnosti) se od sebe vzdalují jednotlivé skupiny vzdalují. Tím se do sebe vzdalují i jejich symbolické světy, pravidla, která řídí chování, životní styly etc. V případě konfliktů se jedna skupina snaží vnutit své vidění (legitimizaci) světa té druhé.
The Take je úvodem do legitimizačního diskurzu dělníků.
The Take (2004)
Sledujeme příběh dělníků, kteří převzali kontrolu nad továrnou. V západním světě je právo na majetek nedotknutelnější než právo na život. Jakým způsobem nás argentínští dělníci přesvědčí o legitimnosti tohoto „záboru“? Usnadní jim to anomický stav společnosti? Jak ospravedlnit extrémní majetkové rozdíly (a s nimi rozdíly v možnostech a životních stylech) ve světě bez bohů (kde je sociální řád „posvěcen“ z vrchu)? Má legitimizace nějaké limity?
Na snaze dělníků o legitimizování nelegitimizovatelného můžeme vidět principy legitimizace současné kapitalistické společnosti i volbu legitimizující strategie jejich kritiků.
P.L. Berger a T. Luckmann – Legitimizace sociálních rozdílů
Legitimizace – 1, smyslem legitimizace je vysvětlit (racionalizovat, odůvodnit) a potvrdit platnost existujících institucí – tak aby jejich existence se zdála subjektu hodnověrná a akceptovatelná.
2, legitimizace nemá jen normativní, ale i kognitivní funkci (poslední úrovní legitimizace je vytváření symbolických světů - ideologií)
Každodennost – Habitualizace každodenních praktik, jejich sedimentace a společenské ustálení (institucionalizace)
Sub – reality – s rostoucí dělbou práce (diferenciací společnosti) se od sebe vzdalují jednotlivé skupiny vzdalují. Tím se do sebe vzdalují i jejich symbolické světy, pravidla, která řídí chování, životní styly etc. V případě konfliktů se jedna skupina snaží vnutit své vidění (legitimizaci) světa té druhé.
The Take je úvodem do legitimizačního diskurzu dělníků.
pátek 9. května 2008
The Take a legitimizace
The Take - dělníci přeberou prázdnou továrnu a rozjedou znova výrobu... Dokument který nás zavede do světa, kde se zpochybňují vlastnická práva.
Film je zajímavou ukázkou konstrukce legitimnosti tohoto aktu. Proto přednáška bude o Berger and Luckmann.
Těšíme se na vás v pět, zase v úterý v malém sále kina ART.
Film je zajímavou ukázkou konstrukce legitimnosti tohoto aktu. Proto přednáška bude o Berger and Luckmann.
Těšíme se na vás v pět, zase v úterý v malém sále kina ART.
neděle 4. května 2008
Bourdieu - problém sociální reprodukce v tváří tvář smrti - hand out 10
Sociální reprodukce a smrt – drobnohled Pierre Bourdieu
Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000)
Lékař Tomáš se doví fatální diagnózu – umírá na rakovinu. Na začátku ještě věří v možnost zápasu a hledá způsoby léčení. Když už je situace nezvratná si uvědomuje, že tohle jsou poslední dny jeho života. Co se dá stihnout, co je v této situaci akceptovatelné? Rozhýřit majetek? Cynismus vůči všemu a všem? Rychle si užít než příjde zoufalství z neodvratného. Pláč nad sebou... a hledání smíření.
Byl jsem při tom - starý muž umírá, v okamžiku kdy najde vhodného nástupce, kterému může předat svou pozici, majetek, ženu, se smíří se smrtí.
Hrdina – hlavní postava způsobem své smrti transformuje všechen svůj kapitál (sociální, ekonomický) do symbolicko-kulturního kapitálu.
P. Bourdieu – Sociální reprodukce v podmínkách smrti
Pojetí života jako kumulace kapitálu
Kapitál – prostředky člověka k činnosti (kulturní, sociální, ekonomický etc.), sociální pozice jedincese odvozujeod množství a struktury kapitálu
Sociální pole – prostředí (společnost), umožňující jedinci investovat svůj kapitál za předvídatelných podmínek (pravidla hry)
Habitus – návyky jedince, jeho osobní vybavenost k jednání
Sociální reprodukce – Kontinuita kapitálu (kapitál smrtí nemizí)
Problém sociální reprodukce – je sociální reprodukce záležitostí přenosu kapitálu nebo zachování sociálních polí? Smrt – čas, kdy vám hrát staré hry příjde směšné (viz. hrát si na úctu před primářem) – zpochybnění pravidel pole – a s tím otázka: jak legitimizovat pravidla pole, aby ti co na něm hrají nepřestali hrát?
Sociální reprodukce (kontinuita společnosti) je popsána jako kontinuita kapitálu
Transformace kapitálu na další generace
Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000)
Lékař Tomáš se doví fatální diagnózu – umírá na rakovinu. Na začátku ještě věří v možnost zápasu a hledá způsoby léčení. Když už je situace nezvratná si uvědomuje, že tohle jsou poslední dny jeho života. Co se dá stihnout, co je v této situaci akceptovatelné? Rozhýřit majetek? Cynismus vůči všemu a všem? Rychle si užít než příjde zoufalství z neodvratného. Pláč nad sebou... a hledání smíření.
Byl jsem při tom - starý muž umírá, v okamžiku kdy najde vhodného nástupce, kterému může předat svou pozici, majetek, ženu, se smíří se smrtí.
Hrdina – hlavní postava způsobem své smrti transformuje všechen svůj kapitál (sociální, ekonomický) do symbolicko-kulturního kapitálu.
P. Bourdieu – Sociální reprodukce v podmínkách smrti
Pojetí života jako kumulace kapitálu
Kapitál – prostředky člověka k činnosti (kulturní, sociální, ekonomický etc.), sociální pozice jedincese odvozujeod množství a struktury kapitálu
Sociální pole – prostředí (společnost), umožňující jedinci investovat svůj kapitál za předvídatelných podmínek (pravidla hry)
Habitus – návyky jedince, jeho osobní vybavenost k jednání
Sociální reprodukce – Kontinuita kapitálu (kapitál smrtí nemizí)
Problém sociální reprodukce – je sociální reprodukce záležitostí přenosu kapitálu nebo zachování sociálních polí? Smrt – čas, kdy vám hrát staré hry příjde směšné (viz. hrát si na úctu před primářem) – zpochybnění pravidel pole – a s tím otázka: jak legitimizovat pravidla pole, aby ti co na něm hrají nepřestali hrát?
Sociální reprodukce (kontinuita společnosti) je popsána jako kontinuita kapitálu
Transformace kapitálu na další generace
Poradí si Bourdieu v krizovém bodě své teorie Reprodukce se smrtí?
V úterý 17:00 v malém sále ARTu se sejdeme nad filmem Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavním stykem. Tématem bude koncepce Bourdieu - reprodukce společnosti (kapitálu). Přičemž se budeme zabývat touto reprodukce v nejkritičtější čas - v čase umírání.
Zveme vás se podívat, zapřemýšlet si a podiskutovat.
Petr a Mamia
Zveme vás se podívat, zapřemýšlet si a podiskutovat.
Petr a Mamia
čtvrtek 1. května 2008
Next session
Life As a Fatal Sexually Transmitted Disease(country of origin - Poland, directed by Krzysztof Zanussi) and Bourdie
6th of May,Tuesday, at 17.00 in Cinema Art (Kino Art),small room; Address:Cihlářská 643/19
6th of May,Tuesday, at 17.00 in Cinema Art (Kino Art),small room; Address:Cihlářská 643/19
pondělí 28. dubna 2008
Foucaultovo povídání o Dvanácti rozhněvaných mužích
Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Dvanáct porotců rozhoduje o osudu souzeného. Na první pohled jasný případ, kdyby se nenašel jeden pochybovač... Komorní drama s velmi dobře propracovanou psychologií postav a dynamikou skupiny.
Foucault a techniky moci
Konstrukce (normalita kontra deviace – kriminalita)
Z jakých pozic je nahlíženo a interpretováno chování souzeného jako deviantní? A naopak, kde se setkáváme s „normalitou“? kde porotci mají potíže ji přelabelovat jako deviantní, tak aby odpovídala představě devianta (integrace jednání, očekávaná jednání vzhledem k deviantní roli (viz. předchozí lekce Goffman)?
Hranice - Normy
„Imperativem... je ustanovit hranice mezi regulovanými a neregulovanými okruhy lidské aktivity.“ (Foucault, M: Technologies of the self)
Lpění normalizace na přesných definicích, stanovení hranic, je základ pro určování normality. Konstrukce hranic se tak stává jedním z principů moci. Jejich stvrzení v sérii banálních opakování, v perforamtivních aktech, je pak otázkou rutinizace. „Prosáknutí technik do krve, podobně jako drezura u zvířat“ zajišťuje jejich nezpochybnitelnost a automatičnost.
Normativní normalita
Dohled na „hranicích“ – permanentní systematické pozorování a hodnocení objektu vytváří ve své repetici vztah mezi subjektem a mocí. Vlést se do „hranic“, bytí normálním, se stává vyžadovanou normou. A přesto mezi porodci se najde jeden „nekonformní“, nenormální. Co je zajímavé – proč a jak svou „deviaci“ tento „nonkonforman“ obhajuje? Jakou praktikou své chování vrací do normality?
Dvanáct porotců rozhoduje o osudu souzeného. Na první pohled jasný případ, kdyby se nenašel jeden pochybovač... Komorní drama s velmi dobře propracovanou psychologií postav a dynamikou skupiny.
Foucault a techniky moci
Konstrukce (normalita kontra deviace – kriminalita)
Z jakých pozic je nahlíženo a interpretováno chování souzeného jako deviantní? A naopak, kde se setkáváme s „normalitou“? kde porotci mají potíže ji přelabelovat jako deviantní, tak aby odpovídala představě devianta (integrace jednání, očekávaná jednání vzhledem k deviantní roli (viz. předchozí lekce Goffman)?
Hranice - Normy
„Imperativem... je ustanovit hranice mezi regulovanými a neregulovanými okruhy lidské aktivity.“ (Foucault, M: Technologies of the self)
Lpění normalizace na přesných definicích, stanovení hranic, je základ pro určování normality. Konstrukce hranic se tak stává jedním z principů moci. Jejich stvrzení v sérii banálních opakování, v perforamtivních aktech, je pak otázkou rutinizace. „Prosáknutí technik do krve, podobně jako drezura u zvířat“ zajišťuje jejich nezpochybnitelnost a automatičnost.
Normativní normalita
Dohled na „hranicích“ – permanentní systematické pozorování a hodnocení objektu vytváří ve své repetici vztah mezi subjektem a mocí. Vlést se do „hranic“, bytí normálním, se stává vyžadovanou normou. A přesto mezi porodci se najde jeden „nekonformní“, nenormální. Co je zajímavé – proč a jak svou „deviaci“ tento „nonkonforman“ obhajuje? Jakou praktikou své chování vrací do normality?
Foucault and 12 angry mans
12 Angry Man (Movie) and Power/Knowledge (Foucault)
Power is strategy operated trough society and produces “different types of knowledge aimed at investigating and collecting information on people’s activities and existence. No form of knowledge emerges independently of complex networks of power and that the exercise of power produces certain types of knowledge” (O’Farrel 2005:101).
Foucault believed that knowledge is always a form of power, but he took it a step further and told us that knowledge can be gained from power, producing it, not preventing it. Through observation, new knowledge is produced. In his view, knowledge is forever connected to power, and often wrote them in this way: power/knowledge. Foucault's theory states that knowledge is always a form of power:
Knowledge linked to power, not only assumes the authority of 'the truth' but has the power to make itself true. All knowledge, once applied in the real world, has effects, and in that sense at least, 'becomes true.' Knowledge, once used to regulate the conduct of others, entails constraint, regulation and the disciplining of practice. Thus, 'There is no power relation without the correlative constitution of a field of knowledge, nor any knowledge that does not presuppose and constitute at the same time, power relations (Foucault.1979:27)
Power exists everywhere and comes from everywhere, and was a key concept because it acts as a type of relation between people, a complex form of strategy, with the ability to secretly shape another's behavior.
For instance: state enforce military service, because every member is tied in a vast network of power relation, which includes parents, teachers, employers and other agents. Grand strategies of State depend on these other small, local and individual power tactics in which everybody is involved. “All these relations of power at different levels work together and against each other in constantly shifting combinations. The State is merely a particular, and ultimately precarious, configuration of these multiple power relations. It is not a ‘thing’ or a universal essence” (O’Farrel 2005:100).
It means power is not property of some particular social/institutional agent, or a thing to use at wills. On the contrary, it occurs by way of various forms of subordination that operate whenever and wherever social relations exist.
Source:
Foucault, Michel. 1979. Discipline and Punish - the Birth of the Prison translated by Alan Sheridan. New York, Vintage Books
O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications
Power is strategy operated trough society and produces “different types of knowledge aimed at investigating and collecting information on people’s activities and existence. No form of knowledge emerges independently of complex networks of power and that the exercise of power produces certain types of knowledge” (O’Farrel 2005:101).
Foucault believed that knowledge is always a form of power, but he took it a step further and told us that knowledge can be gained from power, producing it, not preventing it. Through observation, new knowledge is produced. In his view, knowledge is forever connected to power, and often wrote them in this way: power/knowledge. Foucault's theory states that knowledge is always a form of power:
Knowledge linked to power, not only assumes the authority of 'the truth' but has the power to make itself true. All knowledge, once applied in the real world, has effects, and in that sense at least, 'becomes true.' Knowledge, once used to regulate the conduct of others, entails constraint, regulation and the disciplining of practice. Thus, 'There is no power relation without the correlative constitution of a field of knowledge, nor any knowledge that does not presuppose and constitute at the same time, power relations (Foucault.1979:27)
Power exists everywhere and comes from everywhere, and was a key concept because it acts as a type of relation between people, a complex form of strategy, with the ability to secretly shape another's behavior.
For instance: state enforce military service, because every member is tied in a vast network of power relation, which includes parents, teachers, employers and other agents. Grand strategies of State depend on these other small, local and individual power tactics in which everybody is involved. “All these relations of power at different levels work together and against each other in constantly shifting combinations. The State is merely a particular, and ultimately precarious, configuration of these multiple power relations. It is not a ‘thing’ or a universal essence” (O’Farrel 2005:100).
It means power is not property of some particular social/institutional agent, or a thing to use at wills. On the contrary, it occurs by way of various forms of subordination that operate whenever and wherever social relations exist.
Source:
Foucault, Michel. 1979. Discipline and Punish - the Birth of the Prison translated by Alan Sheridan. New York, Vintage Books
O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications
Dvanáct rozhněvaných mužů a klidný Foucault
V úterý 29.4. v kině ART 17:00 bude příležitost potkat Dvanáct rozhněvaných mužů a komentář zavánějící Foucaultem.
Film je vrcholným dílem dramatu a pro propracovanost duševních pochodů postav je používám i k vyuce sociální psychologie. Foucault (je potřeba je ještě představovat?) je známí provokatér a podíváme se jestli jeho pojetí moci a spektaklu je použitelné i k analýze tohoto filmu.¨
Srdečně zveme
Petr Sič a Mamia B.
Film je vrcholným dílem dramatu a pro propracovanost duševních pochodů postav je používám i k vyuce sociální psychologie. Foucault (je potřeba je ještě představovat?) je známí provokatér a podíváme se jestli jeho pojetí moci a spektaklu je použitelné i k analýze tohoto filmu.¨
Srdečně zveme
Petr Sič a Mamia B.
čtvrtek 24. dubna 2008
Next session
Dear colleagues,
The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 29th of April at 17.00 in the Cinema Art (Kino Art), small room, address: Cihlářská 643/19
12 Angry Man (country of origin USA; directed by Sydney Lumet) – Foucault
The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 29th of April at 17.00 in the Cinema Art (Kino Art), small room, address: Cihlářská 643/19
12 Angry Man (country of origin USA; directed by Sydney Lumet) – Foucault
neděle 20. dubna 2008
Goffman - strukturalistou aneb Hand out k projekci Byl jsem při tom
Erving Goffman II. a role Role
Byl jsem při tom (1979)
Poslední film Petera Sellers (Růžový panter). Podívná hříčka osudu vtáhne prostoduchého zahradníka do velkého světa. Během pár dní se stane důležitou osobou politického i ekonomického světa. Jeho jednoduché vyprávění o zahradničení je každým interpretováno jako geniální přirovnání a tak sám nic nechápající, stává se rychle stoupající hvězdou.
Na filmu se dají dobře demonstrovat základy strukturalismu – povaha znaku sama není důležitá, co je nositelem významu je pozice, ze které znak „promlouvá“. Aneb význam znaku je dán jeho pozicí. Proto všichni vnímají jednoduchá prohlášení zahradníka jako hlubokomyslné metafory – čtou je z hlediska jejich pozice.
Goffman a role Role
Sociální role – Vzorec chování, který je vlastní určitému postavení.
(„Nutnou podmínkou sociálního života je, že všichni jeho účastníci sdílejí jednotný soubor normativních očekávání...“ Goffman(2003): 146)
Vztah jedince k roli – Goffman stupňuje tento vztah od naprostého cynismu až k úplnému ztotožnění. (in Goffman(1999)) *** Co když je ale tato role neuvědomovaná?***
Vztah role ke společnosti: Každé roli pak odpovídá určité místo ve společnosti. Toto místo lze definovat jak kvantitativně umístěním na škále sociální stratifikace, tak kvalitativně určením nezaměnitelné funkce dané role ve společnosti. *** každá role má svou funkci – v okamžiku, kdy se zahradník z nové pozice vyjadřuje k „otázkám“, se od něj očekávají velmi hluboké analýzy. Jeho výroky tak působí neotřele ***
Fasáda (scéna, vzhled, způsob vystupování)
V tomto případě máme scénu, vzhled i způsob vystupování v souladu. Jedinec působí přesvědčivě. Jeho slova jsou interpretována ve vztahu k fasádě: scéna s prezidentem, či ve výtahu se sluhou.
Goffman, E. (1999): Všichni hrajeme divadlo. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
Goffman, E. (2003): Stigma. Praha: Sociologické nakladatelství.
Byl jsem při tom (1979)
Poslední film Petera Sellers (Růžový panter). Podívná hříčka osudu vtáhne prostoduchého zahradníka do velkého světa. Během pár dní se stane důležitou osobou politického i ekonomického světa. Jeho jednoduché vyprávění o zahradničení je každým interpretováno jako geniální přirovnání a tak sám nic nechápající, stává se rychle stoupající hvězdou.
Na filmu se dají dobře demonstrovat základy strukturalismu – povaha znaku sama není důležitá, co je nositelem významu je pozice, ze které znak „promlouvá“. Aneb význam znaku je dán jeho pozicí. Proto všichni vnímají jednoduchá prohlášení zahradníka jako hlubokomyslné metafory – čtou je z hlediska jejich pozice.
Goffman a role Role
Sociální role – Vzorec chování, který je vlastní určitému postavení.
(„Nutnou podmínkou sociálního života je, že všichni jeho účastníci sdílejí jednotný soubor normativních očekávání...“ Goffman(2003): 146)
Vztah jedince k roli – Goffman stupňuje tento vztah od naprostého cynismu až k úplnému ztotožnění. (in Goffman(1999)) *** Co když je ale tato role neuvědomovaná?***
Vztah role ke společnosti: Každé roli pak odpovídá určité místo ve společnosti. Toto místo lze definovat jak kvantitativně umístěním na škále sociální stratifikace, tak kvalitativně určením nezaměnitelné funkce dané role ve společnosti. *** každá role má svou funkci – v okamžiku, kdy se zahradník z nové pozice vyjadřuje k „otázkám“, se od něj očekávají velmi hluboké analýzy. Jeho výroky tak působí neotřele ***
Fasáda (scéna, vzhled, způsob vystupování)
V tomto případě máme scénu, vzhled i způsob vystupování v souladu. Jedinec působí přesvědčivě. Jeho slova jsou interpretována ve vztahu k fasádě: scéna s prezidentem, či ve výtahu se sluhou.
Goffman, E. (1999): Všichni hrajeme divadlo. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.
Goffman, E. (2003): Stigma. Praha: Sociologické nakladatelství.
sobota 19. dubna 2008
Next session
Dear colleagues,
The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 22 of April, Tuesday at 17.00 in the Cinema Art (address: Cihlářská 643/19) small room
Being There (country of origin United States; directed by Hal Ashby) Construction of identity - Goffman
The next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 22 of April, Tuesday at 17.00 in the Cinema Art (address: Cihlářská 643/19) small room
Being There (country of origin United States; directed by Hal Ashby) Construction of identity - Goffman
Hand out for Being There (movie) and Goffman
Goffman’s conception of the self is deeply indebted to Mead’s ideas, in particular his discussion of the tension between I, the spontaneous self and me, social constraints within the self. This tension is mirrored in Goffman’s work on what he called the “crucial discrepancy between our all-too-human selves and our socialized selves”. This tension results from the differences between what people expect us to do and what to may want to do spontaneously. We are confronted with the demand to do what is expected of us. (Ritzer p362)
In order to maintain self-image, people perform for their social audience and, on the contrary, audience influence on self-image.
Goffman perceived the self not as a possession of the actor but rather as the product of the interaction between actor and social audience.
Also, Goffman was interested in the gap between what a person ought to be, “virtual social identity” and what a person actually is, “actual social identity.” Anyone who has a gap between these two identities is stigmatized. The nature of that interaction depends on which of the two types of stigma an individual has. According to Goffman two kinds of stigma is existing: discredited and discreditable. In our case a second kind of stigma is important. A discreditable stigma is one in which the differences are neither known by audience members nor perceivable by them (p367)
Source: Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
For further theoretical sources, see:
Goffman, Erving. 1959. Presentation of self in everyday life. Garden City, New York
Goffman, Erving. 1963. Stigma: notes on the management of spoiled identity. Simon & Shuster, New York
In order to maintain self-image, people perform for their social audience and, on the contrary, audience influence on self-image.
Goffman perceived the self not as a possession of the actor but rather as the product of the interaction between actor and social audience.
Also, Goffman was interested in the gap between what a person ought to be, “virtual social identity” and what a person actually is, “actual social identity.” Anyone who has a gap between these two identities is stigmatized. The nature of that interaction depends on which of the two types of stigma an individual has. According to Goffman two kinds of stigma is existing: discredited and discreditable. In our case a second kind of stigma is important. A discreditable stigma is one in which the differences are neither known by audience members nor perceivable by them (p367)
Source: Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
For further theoretical sources, see:
Goffman, Erving. 1959. Presentation of self in everyday life. Garden City, New York
Goffman, Erving. 1963. Stigma: notes on the management of spoiled identity. Simon & Shuster, New York
Pozvánka na seminář 22. dubna
Přijďte se podívat jak se Goffman vyrovná se společenským očekáváním. Jaké jsou vlastně role Role? A jak moc záleží na nás samotných?
Film, který demonstruje důležitost pozice, pro sociální roli jedince, bude "Byl jsem při tom". (CSFD 88%).
Očekáváme vás v 17:00 v kině ART (malý sál) 22. dubna. Buďte připraveni na Goffmana!
Film, který demonstruje důležitost pozice, pro sociální roli jedince, bude "Byl jsem při tom". (CSFD 88%).
Očekáváme vás v 17:00 v kině ART (malý sál) 22. dubna. Buďte připraveni na Goffmana!
pondělí 14. dubna 2008
Pozvánka na 7. setkání
Rádi bychom vás pozvali na 7. setkání u "Sociologie a filmu", bude se promítat "Jaro, léto, podzim, zima ... a jaro" (CSFD 88%) a teoretikem pro tuto část tentokrát bude Nobody, jelikož se domníváme, že sociologie nemá konkurence schopnou teorii "životního cyklu" (oproti psychologii, ekonomii či antropologii).
Přijdte 15.4. do U42 na FSS v 18 00 o tom s náma podiskutovat :)
Přijdte 15.4. do U42 na FSS v 18 00 o tom s náma podiskutovat :)
neděle 13. dubna 2008
Zpráva z průběhu projektu
Zpráva z průběhu projektu „Sociologie a film“
Projekt „Sociologie a Film“ se 8.4. přehoupl do své druhé části. V té první bylou uspořádáno 6 seminářů. Promítlo se 6 filmů a realizovalo se 12 přednášek, z čehož jednu vedl hostující přednášející. Čtyři přednášky se udály na FSS v učebně U42, dvě v kině ART. Napsáno bylo 12 hand-outs (příprav k přednáškám), 6 v angličtině a 6 v češtině a od 26.2. fungují webové stránky www.sociologieafilm.blogspot.com, na kterých nacházejí další informace. Neplánovaně se navíc udály dvě setkání po seminářích, z nichž jedno se by se dalo označit jako afterparty.
Průměrná návštěvnost semináře je 21 studentů (největší návštěvnost byla 30 a nejmenší 15 studentů, cca 128), kterým jsme rozdali celkem 300 stran materiálů k hodině a 120 kofol.
Technické potíže
Během promítání na FSS se pravidelně objevovali technické potíže, nejčastěji toho rázu, že film po hodině promítání spadl. V prvních setkáních jsme si s tím neuměli poradit, ale poté jsme tuto vynucenou desetiminutovou pauzu využívali ke krátké diskusi. V kině ART jsme tyhle potíže zatím neměli.
Získané zkušenosti
Struktura semináře
Ukázalo se, že pro rozpoutání diskuse je nejvýhodnější forma: krátký úvod, film, přednáška a pak diskuse. Počáteční model, kdy přednáška byla před filmem, se neosvědčil.
Použití autoři
Výhodou se ukázalo používání menšího počtu autorů a navracení se základním interpretačním pojmům z předchozích přednášek. Model, co seminář to autor, je pro diskusi náročnější. Proto se chystáme v následujících přednáškách se k některým autorům vracet.
Projekt „Sociologie a Film“ se 8.4. přehoupl do své druhé části. V té první bylou uspořádáno 6 seminářů. Promítlo se 6 filmů a realizovalo se 12 přednášek, z čehož jednu vedl hostující přednášející. Čtyři přednášky se udály na FSS v učebně U42, dvě v kině ART. Napsáno bylo 12 hand-outs (příprav k přednáškám), 6 v angličtině a 6 v češtině a od 26.2. fungují webové stránky www.sociologieafilm.blogspot.com, na kterých nacházejí další informace. Neplánovaně se navíc udály dvě setkání po seminářích, z nichž jedno se by se dalo označit jako afterparty.
Průměrná návštěvnost semináře je 21 studentů (největší návštěvnost byla 30 a nejmenší 15 studentů, cca 128), kterým jsme rozdali celkem 300 stran materiálů k hodině a 120 kofol.
Technické potíže
Během promítání na FSS se pravidelně objevovali technické potíže, nejčastěji toho rázu, že film po hodině promítání spadl. V prvních setkáních jsme si s tím neuměli poradit, ale poté jsme tuto vynucenou desetiminutovou pauzu využívali ke krátké diskusi. V kině ART jsme tyhle potíže zatím neměli.
Získané zkušenosti
Struktura semináře
Ukázalo se, že pro rozpoutání diskuse je nejvýhodnější forma: krátký úvod, film, přednáška a pak diskuse. Počáteční model, kdy přednáška byla před filmem, se neosvědčil.
Použití autoři
Výhodou se ukázalo používání menšího počtu autorů a navracení se základním interpretačním pojmům z předchozích přednášek. Model, co seminář to autor, je pro diskusi náročnější. Proto se chystáme v následujících přednáškách se k některým autorům vracet.
sobota 12. dubna 2008
Next session
Dear colleagues
Next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 15 of April at 18.00 in the Faculty of Social Studies (FSS), room U42
Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring (country of origin South Korea; directed by Kim Ki-Duk) Life cycle and rituals
Next movie session of project “Sociology and Movie” will be on 15 of April at 18.00 in the Faculty of Social Studies (FSS), room U42
Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring (country of origin South Korea; directed by Kim Ki-Duk) Life cycle and rituals
Anomie - Durkheim/Merton and Taxi Driver
In the concept of anomie, Durkheim best manifested his concern with the problems of a weakened common reality. Individuals are said to be confronted with anomie when they are not faced with sufficient moral constraint, this is when they do not have a clear concept of what is and what is not proper and acceptable behavior. (p 82 Ritzer)
For Durkheim anomie is pathology associated with the rise of organic solidarity. They can more easily cease to feel a common bond with those who work and live around them. (p 82)
(Here also we can remember about anomic suicide. It occurs because of the decline in collective morality and lack of sufficient external regulation of the individual to restrain his or her passions)
We found very interesting discussion of anomie by Merton within structural functionalism. His analysis of the relationship between culture, structure and anomie connects well to “Taxi Driver”.
Merton defines culture as the organized set of normative values governing behavior which is common to members of a designated society or group and social structure as that organized set of social relationships which members of society or group are variously implicated. Anomie occurs when there is an acute disjunction between the cultural norms and goals the socially structured capacities of members of the group to act in accord with them. (p 247)
So, because of their position in the social structure of society, some people are unable to act in accord with normative values. The culture calls some type of behavior that the social structure prevents from occurring. (Pp 247-248)
More specifically, Merton links anomie with deviance and thereby is arguing that disjunctions between culture and structure have the dysfunctional consequence of leading to deviance within society (p 250)
Source:
Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
For further information about anomie and its discussion in Merton’s work see: Social theory and social structure. 1968. New York; Free Press
For Durkheim anomie is pathology associated with the rise of organic solidarity. They can more easily cease to feel a common bond with those who work and live around them. (p 82)
(Here also we can remember about anomic suicide. It occurs because of the decline in collective morality and lack of sufficient external regulation of the individual to restrain his or her passions)
We found very interesting discussion of anomie by Merton within structural functionalism. His analysis of the relationship between culture, structure and anomie connects well to “Taxi Driver”.
Merton defines culture as the organized set of normative values governing behavior which is common to members of a designated society or group and social structure as that organized set of social relationships which members of society or group are variously implicated. Anomie occurs when there is an acute disjunction between the cultural norms and goals the socially structured capacities of members of the group to act in accord with them. (p 247)
So, because of their position in the social structure of society, some people are unable to act in accord with normative values. The culture calls some type of behavior that the social structure prevents from occurring. (Pp 247-248)
More specifically, Merton links anomie with deviance and thereby is arguing that disjunctions between culture and structure have the dysfunctional consequence of leading to deviance within society (p 250)
Source:
Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
For further information about anomie and its discussion in Merton’s work see: Social theory and social structure. 1968. New York; Free Press
pondělí 7. dubna 2008
Jubilejní šesté setkání
Toto úterý se dostáváme do závěru první poloviny projektu. Pro účastníky máme překvapení - hostujícího přednášejícího Pavla Pospěcha. Zvolený film je Taxi driver (Taxikář), film dokumentující odcizení městského prostředí - a autor je částečně Merton - odcizený funkcionalista americké sociologie.
Vítáme vás v úterý 8.4. v 17 00 v kině ART (malý sál).
Vítáme vás v úterý 8.4. v 17 00 v kině ART (malý sál).
Hand out pro šesté setkání - Merton, anomie a taxikáři
Taxikář (Taxi Driver, 1976)
Režie: Martin Scoresese. Scénář: Paul Schrader. Hudba: Bernard Herrmann. Hrají: Robert De Niro, Cybill Shepherd, Jodie Foster, Harvey Keitel, Peter Boyle, a další.
„Poslouchejte, vy svině, vy sráči. Tady stojí muž, který už to takhle dál nenechá. Muž, který se postavil proti té špíně, proti kurvám, proti pasákům, proti všemu tomu svinstvu. Tady je muž, který to tak dál nenechá !“
1. Cizinec
Filmové zobrazení postavy cizince v moderním slova smyslu. Oproti formě cizince, o které prve mluvil Simmel, je zde posun: zatímco v Simmelově pojetí je modelem cizince cestující obchodník, „ten, který nevlastní půdu“, Scorseseho film nám ukazuje cizost městskou: nejde o cizost jako deviaci (zvláštnost jednoho jedince), ale vlastní charakteristiku samotného města. Simmel se tohoto pojetí cizosti dotýká, později se o něm dočteme u R. Sennetta, E. Goffmana nebo A. Giddense.
2. Moderní město
Město bylo v období modernity nositelem emancipačního potenciálu: „odejít z venkova, zbavit se závazků, začít nový život“ bylo ideálem, který odpovídal moderní hodnotám: - individualismus
- odklon od široké rodiny k úzké, citově vymezené jednotce
- pozice jedince definována podle postavení na trhu práce
Zároveň se svobodou s sebou moderní město přináší ohrožení: město je prostředí, kde je každý každému cizincem (R. Sennett), každý má důvod se obávat druhých.
„Každou noc, když vracím taxík do garáže, musím ze zadního sedadla utřít sperma. Někdy utírám i krev.“
Aby anonymita města zůstala zachována a my se mohli těšit přehlídkou pestrosti, různosti až bizarnosti moderního města a necítit se přitom ohroženi, chráníme se pomocí složitých postupů „patřičného chování“, z nichž na prvním místě je tzv. zdvořilá nevšímavost (E. Goffman).
3. Samota, zlost
„Osamělost mě pronásleduje celý můj život. Všude. V barech, v autech, na chodnících, v obchodech, zkrátka všude. Není před ní úniku.“
Město s sebou také přináší specifický druh samoty, „samotu v davu“. Ve městě je těžké být sám, ale kvůli odlišné – funkčně diferencované a obecně „mělčí“ – povaze sociálních vazeb je snadné být osamělý. Typickým městským sentimentem je také volání po vládě zákona a pořádku. Není v silách jedince prožitkově nebo rozumově obsáhnout veškerý chaos dění, které ve městě probíhá (ostatně pravidla „zdvořilé nevšímavosti“ nás učí toto dění ignorovat). Fantazie o tvrdé ruce zákona (nebo o „dešti, který smyje všechnu tu špínu z chodníků“) jsou průvodním jevem neurózy pře-urbanizovaného člověka.
„Dvanáct hodin práce a já pořád nemůžu usnout. Dny se táhnou dál a dál, žádný z nich nekončí (...) Celý svůj život jsem potřeboval místo, kam bych mohl jít. Nemyslím si, že by se měl člověk zaobírat sám sebou. Myslím, že by se měl každý snažit být jako ostatní.“
Režie: Martin Scoresese. Scénář: Paul Schrader. Hudba: Bernard Herrmann. Hrají: Robert De Niro, Cybill Shepherd, Jodie Foster, Harvey Keitel, Peter Boyle, a další.
„Poslouchejte, vy svině, vy sráči. Tady stojí muž, který už to takhle dál nenechá. Muž, který se postavil proti té špíně, proti kurvám, proti pasákům, proti všemu tomu svinstvu. Tady je muž, který to tak dál nenechá !“
1. Cizinec
Filmové zobrazení postavy cizince v moderním slova smyslu. Oproti formě cizince, o které prve mluvil Simmel, je zde posun: zatímco v Simmelově pojetí je modelem cizince cestující obchodník, „ten, který nevlastní půdu“, Scorseseho film nám ukazuje cizost městskou: nejde o cizost jako deviaci (zvláštnost jednoho jedince), ale vlastní charakteristiku samotného města. Simmel se tohoto pojetí cizosti dotýká, později se o něm dočteme u R. Sennetta, E. Goffmana nebo A. Giddense.
2. Moderní město
Město bylo v období modernity nositelem emancipačního potenciálu: „odejít z venkova, zbavit se závazků, začít nový život“ bylo ideálem, který odpovídal moderní hodnotám: - individualismus
- odklon od široké rodiny k úzké, citově vymezené jednotce
- pozice jedince definována podle postavení na trhu práce
Zároveň se svobodou s sebou moderní město přináší ohrožení: město je prostředí, kde je každý každému cizincem (R. Sennett), každý má důvod se obávat druhých.
„Každou noc, když vracím taxík do garáže, musím ze zadního sedadla utřít sperma. Někdy utírám i krev.“
Aby anonymita města zůstala zachována a my se mohli těšit přehlídkou pestrosti, různosti až bizarnosti moderního města a necítit se přitom ohroženi, chráníme se pomocí složitých postupů „patřičného chování“, z nichž na prvním místě je tzv. zdvořilá nevšímavost (E. Goffman).
3. Samota, zlost
„Osamělost mě pronásleduje celý můj život. Všude. V barech, v autech, na chodnících, v obchodech, zkrátka všude. Není před ní úniku.“
Město s sebou také přináší specifický druh samoty, „samotu v davu“. Ve městě je těžké být sám, ale kvůli odlišné – funkčně diferencované a obecně „mělčí“ – povaze sociálních vazeb je snadné být osamělý. Typickým městským sentimentem je také volání po vládě zákona a pořádku. Není v silách jedince prožitkově nebo rozumově obsáhnout veškerý chaos dění, které ve městě probíhá (ostatně pravidla „zdvořilé nevšímavosti“ nás učí toto dění ignorovat). Fantazie o tvrdé ruce zákona (nebo o „dešti, který smyje všechnu tu špínu z chodníků“) jsou průvodním jevem neurózy pře-urbanizovaného člověka.
„Dvanáct hodin práce a já pořád nemůžu usnout. Dny se táhnou dál a dál, žádný z nich nekončí (...) Celý svůj život jsem potřeboval místo, kam bych mohl jít. Nemyslím si, že by se měl člověk zaobírat sám sebou. Myslím, že by se měl každý snažit být jako ostatní.“
sobota 5. dubna 2008
Poprvé v kině Art
Přesto, že první setkání v kině Art bylo na prvního apríla, tak se obešlo bez žertíků - technických zádrhelů a dalších "vychytávek".
Tématem byl Foucault a Anatomie pekla, což odpovídalo trochu rozpačitému úvodu. Zdá se, že sexualita není u nás ještě pořád košer téma, jelikož diváci byli zaraženi a musím se přiznat, že i mě dělalo potíže se s tím srovnat. Naštěstí další filmy by měly být o spiritualitě a tak očekávám jisté odlehčení.
Příští setkání je zase v Artu v 17 00. Autor i film je tentokrát překvapením.
Tématem byl Foucault a Anatomie pekla, což odpovídalo trochu rozpačitému úvodu. Zdá se, že sexualita není u nás ještě pořád košer téma, jelikož diváci byli zaraženi a musím se přiznat, že i mě dělalo potíže se s tím srovnat. Naštěstí další filmy by měly být o spiritualitě a tak očekávám jisté odlehčení.
Příští setkání je zase v Artu v 17 00. Autor i film je tentokrát překvapením.
úterý 1. dubna 2008
Hand out pro 5. setkání - Foucaultova cesta do Anatomie pekla
Foucault subjektem Anatomického pekla II.
Petr Sič
Anatomie pekla – Tento film je někdy skandálně označován jako feministické porno. Obsahuje „silné záběry“. Záběry, kterým jsme ve svých škatulkách vyhradili pojem porno. Ovšem pracuje s nimi na jiné úrovni a tím nás zneklidňuje. Jak k tomuto filmu přistupovat? Nejde o porno, nejde o dokument, ani o film, u kterého se budeme bavit. Naše vnímání se řídí naučenými vzorci. Ale Anatomie pekla nezapadá... Zůstává nám pocit zneklidnění.
Foucault Michael
Pravda se nehledá, vytváří se
Vědění – k většině zkušeností přistupujeme pomocí praktik vědění (i ke zkušenostem zabývajících se nejintimnějšími tématy). Tyto praktiky jsou naučené a mají svou historii (tím i vztah k poli moci (většinou dominantní)). Svět tedy rozpoznáváme podle naučených praktik a jako nástroj nám slouží naučené kategorie.
Moc – je síla prosadit svůj způsob kategorizace a svou metodu popisu.
Subjektivita - jedinec může uniknout dominantní moci (dominantnímu souboru kategorií), tím že bude vnímat (popisovat, uchopovat) sám sebe pomocí kategorií pro něj jedinečných. Jinak řečeno, tím že si vytvoří vlastní měřítka.
Zdroj: Foucault, M.: Microfisica do poder, Sao Paulo, 1976.
Narušení normality každodeního je první krok k místům, kde se pravda nehledá, ale tvoří se
Petr Sič
Anatomie pekla – Tento film je někdy skandálně označován jako feministické porno. Obsahuje „silné záběry“. Záběry, kterým jsme ve svých škatulkách vyhradili pojem porno. Ovšem pracuje s nimi na jiné úrovni a tím nás zneklidňuje. Jak k tomuto filmu přistupovat? Nejde o porno, nejde o dokument, ani o film, u kterého se budeme bavit. Naše vnímání se řídí naučenými vzorci. Ale Anatomie pekla nezapadá... Zůstává nám pocit zneklidnění.
Foucault Michael
Pravda se nehledá, vytváří se
Vědění – k většině zkušeností přistupujeme pomocí praktik vědění (i ke zkušenostem zabývajících se nejintimnějšími tématy). Tyto praktiky jsou naučené a mají svou historii (tím i vztah k poli moci (většinou dominantní)). Svět tedy rozpoznáváme podle naučených praktik a jako nástroj nám slouží naučené kategorie.
Moc – je síla prosadit svůj způsob kategorizace a svou metodu popisu.
Subjektivita - jedinec může uniknout dominantní moci (dominantnímu souboru kategorií), tím že bude vnímat (popisovat, uchopovat) sám sebe pomocí kategorií pro něj jedinečných. Jinak řečeno, tím že si vytvoří vlastní měřítka.
Zdroj: Foucault, M.: Microfisica do poder, Sao Paulo, 1976.
Narušení normality každodeního je první krok k místům, kde se pravda nehledá, ale tvoří se
pondělí 31. března 2008
Next session
Dear colleagues,
The fifth movie session of project “Sociology and Movie” will be on 1 of April at 17.00 at in the Cinema Art (Kino Art), small room, address: Cihlářská 643/19
Anatomy of Hell (country of origin France; directed by Catherine Breillat) - Construction of subject in sexual discourses – Foucault
The fifth movie session of project “Sociology and Movie” will be on 1 of April at 17.00 at in the Cinema Art (Kino Art), small room, address: Cihlářská 643/19
Anatomy of Hell (country of origin France; directed by Catherine Breillat) - Construction of subject in sexual discourses – Foucault
Záznam ze 4.tého setkání
Zdá se, že potíže technického rázu jsou osudem našich setkání. Tentokrát nejen, že zamrzl film v půlce, což už řešíme obvyklou pauzou, ale navíc nešel spustit film. Proto místo Anatomie pekla jsme použili film, co měl být pro příští setkání - Korida vášně (Ai no corida). S uchopením tohoto filmu jsem měl po pravdě potíže, jelikož jsem jej před tím neviděl. Improvizovat a použít připravený hand out bylo výzvou, které jsme se postavili čelem.
Díky zajímavým dotazům od publika, jsme měli svou roli ulehčenou. Za to vám dík.
Příští setkání už bude v kinu ART, v malém sále. Přesto že se jedná o 1. dubna, nejde o apríl! Začneme v 17 00 a tentokrát se Anatomie pekla podaří, a Foucault zase bude naší teoretickou oporou.
sobota 22. března 2008
Hand out 4 - Foucault and Anatomy of the hell
Anatomy of Hell (Film) and Foucault
We will use here Michel Foucault’s The History of Sexuality and its volume 2 The Use of Pleasure
In the introduction of above mentioned book he says: what I planned was a history of the experience of sexuality, where experience is understood as the correlation between fields of knowledge, types of normativity and forms of subjectivity in a particular culture. (P 4 Foucault)
So, it means we can speak construction of ethics and morals in action which vary according to culture and historical period.
Foucault describes ethics as a kind of relation an individual has with him or herself. The essential condition for the practice of ethics is freedom, the ability to choose one action, not another. Morals are connected to ethics. Any moral action, Foucault says, means that one has to work on oneself in some way. (Pp 114-115 O’Farrel)
He suggest that there are four aspects to the way an individual constitutes him or herself as the moral subject of their actions
1. The first aspect relates to the part of the individual which acts as the focus of moral conduct. This is the part of the self that needs to be worked on in order to achieve moral conduct. Foucault argues that for contemporary people in Western society, it is feelings, for early Christians it was desire and for Ancient Greeks it was acts. So, for example, for Ancient Greeks, it was the action of not sleeping with boys that was the moral target, for Christians it was not desiring the boy at all and for contemporary people it is recognizing one’s true feelings and having healthy desires.
2. The second aspect concerns what makes an individual recognize their moral obligation. Depending on the historical period or culture it could be social customs or the harmonious order of the cosmos.
3. The third aspect relates to the means by which individuals transform and work on themselves. Foucault also employs the terms ”ascetics” and “ethical work” in this instance. A whole variety of physical and mental techniques can be employed to this end, for example, self-discipline in the areas of food such as fasting or eating only particular types of food.
4. Finally there is the question of what sort of person an individual might want to be: pure, immortal, free or master of the self. Thus the aim might be eternal salvation or to be somebody who is in control of themselves and not at the whim of every earthy desire. (p 115)
Sources:
O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications
Foucault, Michel. 1990. The use of pleasure: volume 2 of The history of sexuality. New York, Vintage Books
We will use here Michel Foucault’s The History of Sexuality and its volume 2 The Use of Pleasure
In the introduction of above mentioned book he says: what I planned was a history of the experience of sexuality, where experience is understood as the correlation between fields of knowledge, types of normativity and forms of subjectivity in a particular culture. (P 4 Foucault)
So, it means we can speak construction of ethics and morals in action which vary according to culture and historical period.
Foucault describes ethics as a kind of relation an individual has with him or herself. The essential condition for the practice of ethics is freedom, the ability to choose one action, not another. Morals are connected to ethics. Any moral action, Foucault says, means that one has to work on oneself in some way. (Pp 114-115 O’Farrel)
He suggest that there are four aspects to the way an individual constitutes him or herself as the moral subject of their actions
1. The first aspect relates to the part of the individual which acts as the focus of moral conduct. This is the part of the self that needs to be worked on in order to achieve moral conduct. Foucault argues that for contemporary people in Western society, it is feelings, for early Christians it was desire and for Ancient Greeks it was acts. So, for example, for Ancient Greeks, it was the action of not sleeping with boys that was the moral target, for Christians it was not desiring the boy at all and for contemporary people it is recognizing one’s true feelings and having healthy desires.
2. The second aspect concerns what makes an individual recognize their moral obligation. Depending on the historical period or culture it could be social customs or the harmonious order of the cosmos.
3. The third aspect relates to the means by which individuals transform and work on themselves. Foucault also employs the terms ”ascetics” and “ethical work” in this instance. A whole variety of physical and mental techniques can be employed to this end, for example, self-discipline in the areas of food such as fasting or eating only particular types of food.
4. Finally there is the question of what sort of person an individual might want to be: pure, immortal, free or master of the self. Thus the aim might be eternal salvation or to be somebody who is in control of themselves and not at the whim of every earthy desire. (p 115)
Sources:
O’Farrel, Clare. 2005. Michel Foucault. London, SAGE Publications
Foucault, Michel. 1990. The use of pleasure: volume 2 of The history of sexuality. New York, Vintage Books
Hand out - Foucault subjektem Anatomického pekla
Foucault subjektem Anatomického pekla
Petr Sič
Anatomie pekla – Tuším, že po shlédnutí tomto filmu si nejspíš každý kluk dá pozor na podivné brigády nabídnuté v noci neznámou dívkou. Režisérka se v něm snaží odřít realitu až na morek. Využívá k tomu klasické pomůcky původně sloužící k vábení pozornosti – hrubou sexualitu. Tu ovšem podává s tak cynickým úsměvem balancujícím na hranici amatérsky-dokumentaristické práci kamery, takže máme až příliš moc času na vychutnávání naturálních scén. Až příliš moc, tak hodně, že dokonce máme čas myslet. Ve filmu dostaneme prostor k reflexi – která možná projde od triviálního: proč ztrácím čas tady až k hloupějšímu nahlédnutí pod pokličku vlastních kalhot. A to je přesně místo, odkud si nás autorka vyzvedne a pokud se necháme, tak nás provede svým příběhem.
Foucault Michael
Subjectification – the way the individua turns himself into a subjekt of health, sexuality …
Vědění – produkt diskursivních praktik (oblast viděného – nemůžeme vidět to, co nemůžeme pojmenovat)
Moc – vztah mezi dvěma (a více) silami (povstání události je aktualizací vztahů mezi silami, které se k ní vztahují (kdyby to řekl Nietzsche, bylo by to alespoň poetické, takhle to je jen nesrozumitelné pozn. autora)
Subjektivita
– jedinec se obrací sám k sobě, či ještě lépe uchopuje sám sebe v kategoriích dodaných věděním (a není schopen vykročit mimo tento obraz).
- místo, kde se se stratum vědění ohýbá k sobě samému skrz vynoření se události v poli moci.
Pravda se nehledá, tvoří se
Petr Sič
Anatomie pekla – Tuším, že po shlédnutí tomto filmu si nejspíš každý kluk dá pozor na podivné brigády nabídnuté v noci neznámou dívkou. Režisérka se v něm snaží odřít realitu až na morek. Využívá k tomu klasické pomůcky původně sloužící k vábení pozornosti – hrubou sexualitu. Tu ovšem podává s tak cynickým úsměvem balancujícím na hranici amatérsky-dokumentaristické práci kamery, takže máme až příliš moc času na vychutnávání naturálních scén. Až příliš moc, tak hodně, že dokonce máme čas myslet. Ve filmu dostaneme prostor k reflexi – která možná projde od triviálního: proč ztrácím čas tady až k hloupějšímu nahlédnutí pod pokličku vlastních kalhot. A to je přesně místo, odkud si nás autorka vyzvedne a pokud se necháme, tak nás provede svým příběhem.
Foucault Michael
Subjectification – the way the individua turns himself into a subjekt of health, sexuality …
Vědění – produkt diskursivních praktik (oblast viděného – nemůžeme vidět to, co nemůžeme pojmenovat)
Moc – vztah mezi dvěma (a více) silami (povstání události je aktualizací vztahů mezi silami, které se k ní vztahují (kdyby to řekl Nietzsche, bylo by to alespoň poetické, takhle to je jen nesrozumitelné pozn. autora)
Subjektivita
– jedinec se obrací sám k sobě, či ještě lépe uchopuje sám sebe v kategoriích dodaných věděním (a není schopen vykročit mimo tento obraz).
- místo, kde se se stratum vědění ohýbá k sobě samému skrz vynoření se události v poli moci.
Pravda se nehledá, tvoří se
Anatomie pekla - jak jsem jej viděl před 3 lety
Anatomie pekla
Petr Sič
Tam kde jsem jazyku nevěřil
Anatomie pekla je zvláštní film, ale dřív než se pustím do něj, chtěl bych prohodit pár slov o této formě. Film, alespoň v tom významu, jak nám jej podsouvá televize, na nás působí velmi bezprostředně. Mluví ikonickou řečí. Kreslí obrazy, jenž se zdají srozumitelné každému. Byl bych v pokušení říct, že film na nás působí bez toho, aniž bychom se museli naučit jeho jazyk. Jako bychom k jeho porozumění nepotřebovali se socializovat.
Anatomie pekla mi však znemožnil tento bezprostřední přístup. Neměl jsem tzv. aha-zážitek. Film ve mně sice nechal nějaký dojem, ale ten byl velmi neuchopitelný. Podobně jako když ráno vám v puse zůstane chuťový ocas z večerního vína a vy marně vzpomínáte, s kým jste měl včera tu čest. Měl jsem tendenci jej odmítnout, označkovat levnou nálepkou a zapomenout. Nedal se však jen tak sežvýknout.
Jelikož jsem Anatomii pekla viděl v rámci jednoho z dýchánků naší feministické sekce následovala po skončení filmu diskuse. Byl jsem překvapený jak různě se dá tento film číst. Někteří byli znechuceni brutálními scénami, další zaujala předhozená témata intimity, hodně lidí bylo znuzeno pomalým tempem filmu a někteří byli ospalí snovými scénami. Trochu mimo působili feministky s jejich předem připravenými kategoriemi, do nichž tento film chtěli napasovat. Násilné zjednodušení a okleštění o nefeministické interpretace působilo dost uměle a nabízené pojmy mi s filmem neladily.
Ukázalo se, že film, právě proto, že je ikonický, dovoluje v nezakotvenosti svých výrazů různé způsoby čtení. Význam jednotlivých obrazů jakoby plaval nadnášen svou neurčitostí, nebyl jako slovo svázán s jediným okruhem toho, co může znamenat. Z názorů jednotlivých lidí byla vidět různost a mnohost pohledů, z nichž o žádném se nedalo mluvit jako o jediném správném. Než o hledání pravdy to bylo o poklonách žádoucnosti. Nikdo nechtěl urazit feministky tím, že by identifikoval některé scény „jejich“ kultovního filmu jako čistě pornografické. Původ různosti interpretací jsem si pro sebe určil jako vliv naučeného jazyka, který nabízí kategorie, v nichž můžeme film uchopit. Proto si myslím, že určitá „zaslepenost“ feministek nebyla dána jejich purismem, jejich odporem k nefeministickým tématům, ale „slepostí“ jejich jazyka, který jim neumožnil se jinak vyjadřovat.
Ovšem o kom toho vím více, než o sobě? Proto se vrátím k tomu, jak jsem film četl já. Jako první mě zaujala strojovost. Herci se často dostávali do scén, v nichž svou roli přehrávali a to právě ve chvílích, kdy film měl získávat na autenticitě. Když jsem si přehrával jejich odstup, jejich vnitřní chlad k roli, vybavili se mi fotografie Saudka. Ty taky ve své vtíravé líbeznosti podsouvají rychlé kategorie – líbivé, jemně erotické, jednoduché až kýčovitě krásné. Pokud však je prohlížíme v sérii, může nás zaujmout jistá teatrálnost. Divadelní napětí, které jakoby neúmyslně narušuje autentičnost obrazu. Jakoby nám autor neříkal jako obvykle: Podívejte se, co vidím v objektivu!, ale jako by spíše nás pozíval do světa své intimity, svých citů. Nutil nás stávat se voyeury, diváky jeho soukromí a postavil nás do role sousedů s uchem přitisknutým ke stěně, nebo ještě lépe, koukajících klíčovou dírkou.
Podobně mě oslovovala Anatomie pekla. Vyumělkovanost dialogů, absurdnost situací mě odtrhávalo od toho, abych se do filmu jen ponořil a bez přemýšlení jej prožil. Neautentičnost obrazů mi říkala, že scény je třeba chápat symbolicky, že je potřeba hledat za nimi další významy. A jelikož jsem chtěl hledat význam, musel jsem se ptát sám sebe, co chtěla autorka říct? Co tímto filmem chtěla sdělit? Protože v okamžiku, kdy bych tušil, o čem autorka mluví, mohl bych lépe rozumět jednotlivým obrazům.
Téma poslání, se mi zdá, je v tomto filmu velmi podstatné. Autorka skákala v rámci jednotlivých forem (snové záběry kontra dokumentaristické, dlouhé výpravné pasáže (skoro až něžné) v protikladu s brutálními účinky šokujících pornosadistických scén), používala různých rovin – návrat do dětství, pasáže vyprávění(snů), dialogy a práce s nahotou. Ve své metodě vyprávění nepoužívala obvyklý postup kamery, neexperimentovala s ní, ta naopak byla velmi klidná a vytvářela spolu s malým počtem střihů, poklidný dojem filmu. Nešla po akci, ačkoliv příběh k tomu vybízel. Tudíž nesnažila se nás vtáhnout lacinými triky do děje. Naopak předkládala jednotlivé scény se zpomalenou delikátností, abychom je mohli „vychutnat“ (např. místo erotiky ukázala těla jako směšná, neohrabaná). Statickou kamerou nás vybídla k odstupu. Dává nám prostor k uvědomění si obsahu scén. Připomíná to přístup starých filosofů, kteří odkládali knihu v okamžiku, kdy je začínala pohlcovat, protože by k ní nemohli získat dostatečný odstup. Jde o podobné popichování čtenáře, jeho provokování, jako používá W. Benjamin. Už svým stylem psaní, točení, staví diváka do kritické pozice.
Jestli je v něčem stereotypní, tak je to ve zvolených situací. Mnoho z nich prožíváme jako každodenní, běžné a autorka je vystavením do nového světla problematizuje (hraní si na doktora v dětství, polykání semene, placení za erotické služby, ráno nad panákem v baru). Proto můj způsob uchopení tohoto filmu je odlišný od ostatních. Myslím si, že autorka nám nepřišla předkládat hotové dílo, ukázat k čemu došla. Ani si nemyslím, že by se nás snažila provokovat, donutit nás k akci, k zamyšlení, i když občas používá pobuřujících, vyzývavých projevů. Naopak myslím si, že autorka se zabývala tématem, který se ji osobně bytostně dotýkal a tento film je její způsob hledání odpovědi.
Na první pohled se zdá, že autorka hledá sebe v základních rolích nabízených společností. Odstupuje od vzoru ideální ženy, stejně tak i muže. Proplétá se mezi nimi a herci často přijímají chování náležící druhému pohlaví (vzlykající muž, vládnoucí žena). Autorčiným prostředkem k narušení těchto stereotypů je jejich obnažení v intimních tématech. Autorka však není v tomto důsledná, žena se občas stává zpátky nežnou dívkou a muž chlapem. To je další z důvodů, proč si myslím, že pro autorku jde o způsob hledání. Hledání vlastní pozice.
Brutálnost způsobu hledání mi připomíná Markýza de Sade. Ten vstupuje do extrémů, aby odhalil vlastní hranice, na kterých zastaví. Využívá hraničních zážitků, aby našel své limity. Sade tyto limity označuje jako svazující, jsou to pro něj hranice zbabělých. Pro autorku je důležité najít společenskou naučenost rolí, v extrémních situacích je překračovat, a tím zpochybnit. A stejně jako Nietzche odhalit naučenost těchto pozic, proto abychom se jich mohli vzdát a ustanovit si vědomě své vlastní. Jde o pohybování se na hranici jazyka, abychom odhalili vše, co není naše. Odhalit vše, co přijímáme jako „vrozené“, automatické a přitom se jedná o společensky stanovené.
Film Anatomie pekla je o hledání limitů a jejich překračování. O hledání sebe na těchto hranicích. Jde o růstový film – prožité zkušenosti postavy zásadně mění; který nám ukazuje, že kromě mudrování existuje i cesta extrémů. Autorka uchopuje identitu na nejintimnějším místě, hold francouzy byli vždycky rafinovaní.
Petr Sič
Tam kde jsem jazyku nevěřil
Anatomie pekla je zvláštní film, ale dřív než se pustím do něj, chtěl bych prohodit pár slov o této formě. Film, alespoň v tom významu, jak nám jej podsouvá televize, na nás působí velmi bezprostředně. Mluví ikonickou řečí. Kreslí obrazy, jenž se zdají srozumitelné každému. Byl bych v pokušení říct, že film na nás působí bez toho, aniž bychom se museli naučit jeho jazyk. Jako bychom k jeho porozumění nepotřebovali se socializovat.
Anatomie pekla mi však znemožnil tento bezprostřední přístup. Neměl jsem tzv. aha-zážitek. Film ve mně sice nechal nějaký dojem, ale ten byl velmi neuchopitelný. Podobně jako když ráno vám v puse zůstane chuťový ocas z večerního vína a vy marně vzpomínáte, s kým jste měl včera tu čest. Měl jsem tendenci jej odmítnout, označkovat levnou nálepkou a zapomenout. Nedal se však jen tak sežvýknout.
Jelikož jsem Anatomii pekla viděl v rámci jednoho z dýchánků naší feministické sekce následovala po skončení filmu diskuse. Byl jsem překvapený jak různě se dá tento film číst. Někteří byli znechuceni brutálními scénami, další zaujala předhozená témata intimity, hodně lidí bylo znuzeno pomalým tempem filmu a někteří byli ospalí snovými scénami. Trochu mimo působili feministky s jejich předem připravenými kategoriemi, do nichž tento film chtěli napasovat. Násilné zjednodušení a okleštění o nefeministické interpretace působilo dost uměle a nabízené pojmy mi s filmem neladily.
Ukázalo se, že film, právě proto, že je ikonický, dovoluje v nezakotvenosti svých výrazů různé způsoby čtení. Význam jednotlivých obrazů jakoby plaval nadnášen svou neurčitostí, nebyl jako slovo svázán s jediným okruhem toho, co může znamenat. Z názorů jednotlivých lidí byla vidět různost a mnohost pohledů, z nichž o žádném se nedalo mluvit jako o jediném správném. Než o hledání pravdy to bylo o poklonách žádoucnosti. Nikdo nechtěl urazit feministky tím, že by identifikoval některé scény „jejich“ kultovního filmu jako čistě pornografické. Původ různosti interpretací jsem si pro sebe určil jako vliv naučeného jazyka, který nabízí kategorie, v nichž můžeme film uchopit. Proto si myslím, že určitá „zaslepenost“ feministek nebyla dána jejich purismem, jejich odporem k nefeministickým tématům, ale „slepostí“ jejich jazyka, který jim neumožnil se jinak vyjadřovat.
Ovšem o kom toho vím více, než o sobě? Proto se vrátím k tomu, jak jsem film četl já. Jako první mě zaujala strojovost. Herci se často dostávali do scén, v nichž svou roli přehrávali a to právě ve chvílích, kdy film měl získávat na autenticitě. Když jsem si přehrával jejich odstup, jejich vnitřní chlad k roli, vybavili se mi fotografie Saudka. Ty taky ve své vtíravé líbeznosti podsouvají rychlé kategorie – líbivé, jemně erotické, jednoduché až kýčovitě krásné. Pokud však je prohlížíme v sérii, může nás zaujmout jistá teatrálnost. Divadelní napětí, které jakoby neúmyslně narušuje autentičnost obrazu. Jakoby nám autor neříkal jako obvykle: Podívejte se, co vidím v objektivu!, ale jako by spíše nás pozíval do světa své intimity, svých citů. Nutil nás stávat se voyeury, diváky jeho soukromí a postavil nás do role sousedů s uchem přitisknutým ke stěně, nebo ještě lépe, koukajících klíčovou dírkou.
Podobně mě oslovovala Anatomie pekla. Vyumělkovanost dialogů, absurdnost situací mě odtrhávalo od toho, abych se do filmu jen ponořil a bez přemýšlení jej prožil. Neautentičnost obrazů mi říkala, že scény je třeba chápat symbolicky, že je potřeba hledat za nimi další významy. A jelikož jsem chtěl hledat význam, musel jsem se ptát sám sebe, co chtěla autorka říct? Co tímto filmem chtěla sdělit? Protože v okamžiku, kdy bych tušil, o čem autorka mluví, mohl bych lépe rozumět jednotlivým obrazům.
Téma poslání, se mi zdá, je v tomto filmu velmi podstatné. Autorka skákala v rámci jednotlivých forem (snové záběry kontra dokumentaristické, dlouhé výpravné pasáže (skoro až něžné) v protikladu s brutálními účinky šokujících pornosadistických scén), používala různých rovin – návrat do dětství, pasáže vyprávění(snů), dialogy a práce s nahotou. Ve své metodě vyprávění nepoužívala obvyklý postup kamery, neexperimentovala s ní, ta naopak byla velmi klidná a vytvářela spolu s malým počtem střihů, poklidný dojem filmu. Nešla po akci, ačkoliv příběh k tomu vybízel. Tudíž nesnažila se nás vtáhnout lacinými triky do děje. Naopak předkládala jednotlivé scény se zpomalenou delikátností, abychom je mohli „vychutnat“ (např. místo erotiky ukázala těla jako směšná, neohrabaná). Statickou kamerou nás vybídla k odstupu. Dává nám prostor k uvědomění si obsahu scén. Připomíná to přístup starých filosofů, kteří odkládali knihu v okamžiku, kdy je začínala pohlcovat, protože by k ní nemohli získat dostatečný odstup. Jde o podobné popichování čtenáře, jeho provokování, jako používá W. Benjamin. Už svým stylem psaní, točení, staví diváka do kritické pozice.
Jestli je v něčem stereotypní, tak je to ve zvolených situací. Mnoho z nich prožíváme jako každodenní, běžné a autorka je vystavením do nového světla problematizuje (hraní si na doktora v dětství, polykání semene, placení za erotické služby, ráno nad panákem v baru). Proto můj způsob uchopení tohoto filmu je odlišný od ostatních. Myslím si, že autorka nám nepřišla předkládat hotové dílo, ukázat k čemu došla. Ani si nemyslím, že by se nás snažila provokovat, donutit nás k akci, k zamyšlení, i když občas používá pobuřujících, vyzývavých projevů. Naopak myslím si, že autorka se zabývala tématem, který se ji osobně bytostně dotýkal a tento film je její způsob hledání odpovědi.
Na první pohled se zdá, že autorka hledá sebe v základních rolích nabízených společností. Odstupuje od vzoru ideální ženy, stejně tak i muže. Proplétá se mezi nimi a herci často přijímají chování náležící druhému pohlaví (vzlykající muž, vládnoucí žena). Autorčiným prostředkem k narušení těchto stereotypů je jejich obnažení v intimních tématech. Autorka však není v tomto důsledná, žena se občas stává zpátky nežnou dívkou a muž chlapem. To je další z důvodů, proč si myslím, že pro autorku jde o způsob hledání. Hledání vlastní pozice.
Brutálnost způsobu hledání mi připomíná Markýza de Sade. Ten vstupuje do extrémů, aby odhalil vlastní hranice, na kterých zastaví. Využívá hraničních zážitků, aby našel své limity. Sade tyto limity označuje jako svazující, jsou to pro něj hranice zbabělých. Pro autorku je důležité najít společenskou naučenost rolí, v extrémních situacích je překračovat, a tím zpochybnit. A stejně jako Nietzche odhalit naučenost těchto pozic, proto abychom se jich mohli vzdát a ustanovit si vědomě své vlastní. Jde o pohybování se na hranici jazyka, abychom odhalili vše, co není naše. Odhalit vše, co přijímáme jako „vrozené“, automatické a přitom se jedná o společensky stanovené.
Film Anatomie pekla je o hledání limitů a jejich překračování. O hledání sebe na těchto hranicích. Jde o růstový film – prožité zkušenosti postavy zásadně mění; který nám ukazuje, že kromě mudrování existuje i cesta extrémů. Autorka uchopuje identitu na nejintimnějším místě, hold francouzy byli vždycky rafinovaní.
čtvrtek 20. března 2008
Seminář o Castells pokračoval ve Skeněné louce
Na začátku přednášky jsme využili možnosti techniky a na krátké ukázce filmu jsem demonstrovali altruistickou sebevraždu. Poté jsme krátce představili teorii Castellse - já jsem dával důraz na spojení mezi resistence identity a společností komunitního typu (který pak odpovídá "mafii" rodinám).
Technika nás tentokrát nezklamala a zase nám umožnila několik zdravých přestávek - tentokrát hned třem a po té finální jsme se dodívali na film na monitoru (přesilovka dvacet párů očí kontra dvacetipalcový monitor). I když doufám, že se nám podařilo využít přestávek pro začínající diskusi.
Jelikož katedra sociologie nám už nepřispívá ani na tisknutí plakátů, tak jsme k vchodu nastražili klobouk. Bohužel odkázání na dobrovolné vstupné se nesetkala s pochopením, bržto byla pochopena jako vtip.
Závěr patřil několika 14 stupňovým pivům a ukázky typické studentské zábavy - sezení na zemi a popíjení sladkého moku.
Proto vás teď osobně zvu na můj oblíbený (tentokrát neakční) film "Anatomie pekla" v 18:00 v U42. Tentokrát to bude dost o Foucaultovy.
Těším se na vás
Next movie session
Dear colleagues,
The fourth movie session of project “Sociology and Movie” will be on 25th of March at 18.00 at Faculty of Social Studies (FSS); room U42
Anatomy of Hell (country of origin France; directed by Catherine Breillat) Construction of subject in sexual discourses – Foucault
pondělí 17. března 2008
Hand out - Castellsova identita ztracená Ve spárech yakuzy
Castellsova identita Ve spárech yakuzy
Yakuza – Japonská organizace, občas označovaná jako zločinecká, původně zabývající se ochranou klientů. Je typická svou klanovou organizační strukturou (vztah oyabun – kobun / otec – syn), jejíž motto je „loajalita jdoucí za hranici věrnosti“.
Takeshi Kitano – Ve spárech yakuzy (2000)
Výlet do kultury yakuzy a do neevropského narativního stylu vyprávění.
Castells Manuel - The power of identity
Legitimizovaná identita – identita opírající se o ve společnosti dominantní instituce. Dle Castells tato identita je základen občanské společnosti – jelikož se při své vytváření opírá o dominantní instituce, tak racionalizuje zdroje dominace (srovnej s role legitimizace a občanská společnost Habermass)
„Legitimizing identity generates a civil society, that as, a set of oranizations and institutions, as well as a series
of stuructured and organized social actors, which reproduce the identity that rationalizes the source of struct. domination.“ (Castells, M – The power of identity)
Identita rezistence – vytváří se vymezováním se vůči dominantním formám identity. Je to obranná forma – často přijímaná stigmatizovanými (zástupci menšin, utlačovaní etc.), neuznává dominantní principy a funguje na základech exkluze. Společnosti zakládané na tomto principu identity vedou nabývají podobu komunitního typu.
„Identity of resistence leads to the formation of communes (communities).“ (Castells, M – The power of identity)
Projektová identita – budování nové identity jako redefinování vlastní pozice ve společnosti. Vede k posilování individualismu a budování subjektu.
Zdroj:
Castells, Manuel. 2004. The power of identity. 2nd ed. Blackwell Publishers, Malden
Yakuza – Japonská organizace, občas označovaná jako zločinecká, původně zabývající se ochranou klientů. Je typická svou klanovou organizační strukturou (vztah oyabun – kobun / otec – syn), jejíž motto je „loajalita jdoucí za hranici věrnosti“.
Takeshi Kitano – Ve spárech yakuzy (2000)
Výlet do kultury yakuzy a do neevropského narativního stylu vyprávění.
Castells Manuel - The power of identity
Legitimizovaná identita – identita opírající se o ve společnosti dominantní instituce. Dle Castells tato identita je základen občanské společnosti – jelikož se při své vytváření opírá o dominantní instituce, tak racionalizuje zdroje dominace (srovnej s role legitimizace a občanská společnost Habermass)
„Legitimizing identity generates a civil society, that as, a set of oranizations and institutions, as well as a series
of stuructured and organized social actors, which reproduce the identity that rationalizes the source of struct. domination.“ (Castells, M – The power of identity)
Identita rezistence – vytváří se vymezováním se vůči dominantním formám identity. Je to obranná forma – často přijímaná stigmatizovanými (zástupci menšin, utlačovaní etc.), neuznává dominantní principy a funguje na základech exkluze. Společnosti zakládané na tomto principu identity vedou nabývají podobu komunitního typu.
„Identity of resistence leads to the formation of communes (communities).“ (Castells, M – The power of identity)
Projektová identita – budování nové identity jako redefinování vlastní pozice ve společnosti. Vede k posilování individualismu a budování subjektu.
Zdroj:
Castells, Manuel. 2004. The power of identity. 2nd ed. Blackwell Publishers, Malden
Hand out - Castells and Brother
Brother (film) and Manuel Castells
By identity I understand the process of construction of meaning on the basis of cultural attribute, or a related set of cultural attributes, that is given priority over other sources of meaning. (p.6 Castells)
The construction of identities uses building materials from history, from geography, from biology, from productive reproductive institutions, from collective memory and from personal fantasies, from power apparatuses and religious revelations. But individuals, social groups, and societies process all these material and rearrange their meaning, according to social determinations and cultural projects that are rooted in their social structure, and in their time/space framework. (p.7)
According to Castells in our contemporary world (Network Society) identity construction (here we talk about group identity) could be defined as resistance identity.
Resistance identity: generated by those groups who are in positions/conditions devalued and/or stigmatized by the logic of domination, thus building trenches of resistance and survival on the basis of principles different from, or opposed to, those permeating the institutions of society. (p.8)
This type of identity (resistance identity) leads to the formation of communes, or communities. That is, the building of defensive identity in the value judgment while reinforcing the boundary. (p.9)
So, as Castells claims, it is possible that from such communes, new subject – that is, collective agents of social transformation – may emerge, thus constructing new meaning around project identity. Project identity is when social actors, on the basis of whatever cultural materials are available to them, build a new identity that redefines their positions in society and, by so doing, seek the transformation of overall social structure. (p.8)
This is the case, for instance, when feminism moves out of trenches of resistance of women’s identity and women’s rights, to challenge patriarchalism, thus the patriarchal family, and thus the entire structure of production, reproduction, sexuality, and personality on which societies have been historically based (p.7), or in a very different perspective, the final reconciliation of all human beings as believers, brother and sisters, under guidance of God’s law, be it Allah or Jesus, as a result of the religious conversion of godless, anti-family, materialist societies, otherwise unable to fulfill human needs and God’s design. (p.10)
Source:
Castells, Manuel. 2004. The power of identity. 2nd ed. Blackwell Publishers, Malden
By identity I understand the process of construction of meaning on the basis of cultural attribute, or a related set of cultural attributes, that is given priority over other sources of meaning. (p.6 Castells)
The construction of identities uses building materials from history, from geography, from biology, from productive reproductive institutions, from collective memory and from personal fantasies, from power apparatuses and religious revelations. But individuals, social groups, and societies process all these material and rearrange their meaning, according to social determinations and cultural projects that are rooted in their social structure, and in their time/space framework. (p.7)
According to Castells in our contemporary world (Network Society) identity construction (here we talk about group identity) could be defined as resistance identity.
Resistance identity: generated by those groups who are in positions/conditions devalued and/or stigmatized by the logic of domination, thus building trenches of resistance and survival on the basis of principles different from, or opposed to, those permeating the institutions of society. (p.8)
This type of identity (resistance identity) leads to the formation of communes, or communities. That is, the building of defensive identity in the value judgment while reinforcing the boundary. (p.9)
So, as Castells claims, it is possible that from such communes, new subject – that is, collective agents of social transformation – may emerge, thus constructing new meaning around project identity. Project identity is when social actors, on the basis of whatever cultural materials are available to them, build a new identity that redefines their positions in society and, by so doing, seek the transformation of overall social structure. (p.8)
This is the case, for instance, when feminism moves out of trenches of resistance of women’s identity and women’s rights, to challenge patriarchalism, thus the patriarchal family, and thus the entire structure of production, reproduction, sexuality, and personality on which societies have been historically based (p.7), or in a very different perspective, the final reconciliation of all human beings as believers, brother and sisters, under guidance of God’s law, be it Allah or Jesus, as a result of the religious conversion of godless, anti-family, materialist societies, otherwise unable to fulfill human needs and God’s design. (p.10)
Source:
Castells, Manuel. 2004. The power of identity. 2nd ed. Blackwell Publishers, Malden
středa 12. března 2008
Next session
Dear colleagues,
The third movie session of project “Sociology and Movie” will be on 18th of March at 18.00 at Faculty of Social Studies (FSS); room U42
Brother (country of origin Japan; directed by Takeshi Kitano) - Network society and identity construction –Manuel Castells
The third movie session of project “Sociology and Movie” will be on 18th of March at 18.00 at Faculty of Social Studies (FSS); room U42
Brother (country of origin Japan; directed by Takeshi Kitano) - Network society and identity construction –Manuel Castells
Jak jsem viděl druhé setkání
Musím říct, že po prvním setkání plném technických problémů a s rozpačitým závěrem, jsem k dalšímu přistupoval s určitým odstupem. Zvlášť se nám tehdy nepovedla diskuse, která tak nějak vyšuměla.
V diskusi na blogu jsme dostali dobrý podnět přesunout stěžejní část prezentace na závěr. A musím říct, že tento tah se setkal s úspěchem. Kdybych hodnotil předchozí přednášku, tak byla velmi ucelená a mluvili jsme tam každý tak patnáct minut, ovšem nedokázali jsme dostat reakci od studentů. Naopak teďka jsem měl pocit, jestli jsem to neodflákl, zda to nebylo moc krátké, protože jsme mluvili jen 5 minut. Ale diskuse se rozjela (a to přesto, že film trval dvě a půl hodiny a bylo už půl deváté), za což jsem všem vděčný.
Co bych ještě rád? Vytvořit více spojení mezi studenty (možná strategicky rezervovat po hodině stůl v nějaké hospodě?) a pokračovat v diskusi. Přece jen, nešel jsem do tohoto semináře s tím, že si vytvořím cyklus přednášek, ale s tím, že se pokusím oživit interaktivnost hodin a sám se něco dovím.
Uvidíme, co přinese příští týden. Budeme se zabývat teorii Castello - Network society a jako inspiraci použijeme Ve spárech yakuzy od T. Kitano. Zase v 18:00 v U42. Ale tentokrát je to daleko kratší film a tak bude snad více prostoru na debatu.
PS. Ještě jedna věc mě straší. Počet studentů. Tentokrát nám došli vytištěné hand-out i kofoly. Jde o to, že v kinu ART je ten sál dimenzován pro menší počet lidí... tak uvidíme.
neděle 9. března 2008
Hand out - 11.3. - Goffman and Departed
Ervin Goffman
In order to maintain a stable self-image, people perform for their social audience. As a result of this interest in performance, Goffman focused on dramaturgy, or a view of social life as a series of dramatic performances akin to those performed on the stage. (p 362 Ritzer)
Goffman assumed that when individuals interact, they want to present a certain sense of self that will be accepted by others. The actors hope that the sense of self that they present to the audience will be strong enough for the audience to define the actors as the actors want. This could be characterized as “impression management” It involves techniques actors use to maintain certain impressions in the face of problems they are likely to encounter, and methods they use to cope with these problems (Pp 362-363) this we can see in the movie
Following this theatrical analogy, Goffman spoke of front stage and back stage
The front stage is that part of the performance that generally functions in rather fixed and general ways to define the situation for those who observe the performance. (p 363)
The back stage – where facts suppressed in the front or various kinds of informal actions may appear. Performers can reliably expect no members of their front audience to appear in the back. Furthermore, they engage in various types of impression management to make sure of this (p365)
Stigma – the gap between what a person ought to be, “virtual social identity” and what a person actually is, “actual social identity.” Anyone who has a gap between these two identities is stigmatized. (p367)
Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
In order to maintain a stable self-image, people perform for their social audience. As a result of this interest in performance, Goffman focused on dramaturgy, or a view of social life as a series of dramatic performances akin to those performed on the stage. (p 362 Ritzer)
Goffman assumed that when individuals interact, they want to present a certain sense of self that will be accepted by others. The actors hope that the sense of self that they present to the audience will be strong enough for the audience to define the actors as the actors want. This could be characterized as “impression management” It involves techniques actors use to maintain certain impressions in the face of problems they are likely to encounter, and methods they use to cope with these problems (Pp 362-363) this we can see in the movie
Following this theatrical analogy, Goffman spoke of front stage and back stage
The front stage is that part of the performance that generally functions in rather fixed and general ways to define the situation for those who observe the performance. (p 363)
The back stage – where facts suppressed in the front or various kinds of informal actions may appear. Performers can reliably expect no members of their front audience to appear in the back. Furthermore, they engage in various types of impression management to make sure of this (p365)
Stigma – the gap between what a person ought to be, “virtual social identity” and what a person actually is, “actual social identity.” Anyone who has a gap between these two identities is stigmatized. (p367)
Ritzer, George. 2000. Sociological Theory; McGraw – Hill, New York
Hand out pro 11.3. - Goffman a Skrytá identita
Erving Goffman a Skrytá identita
Skrytá identita – Policajt hraje kriminálníka, aby mohl lépe proniknout do mafie. Mafián hraje policajta, aby mohl proniknout do policie...
Goffman a dramaturgická inspirace
Sociální role
Fasáda (scéna, vzhled, způsob vystupování)
Dramatizace
Zdvořilá nevšímavost
Skrytá identita – Policajt hraje kriminálníka, aby mohl lépe proniknout do mafie. Mafián hraje policajta, aby mohl proniknout do policie...
Goffman a dramaturgická inspirace
Sociální role
Fasáda (scéna, vzhled, způsob vystupování)
Dramatizace
Zdvořilá nevšímavost
pátek 7. března 2008
Přednáška Goffman a Skrytá identita
V úterý 11.3. budeme se zabývat Goffmanem a jeho teorií hraní rolí, přičemž jako názorná ukázka nám tentokrát poslouží Skrytá identita.
Očekávám, že technika nás tentokrát nezklame a vše proběhne bez problémů. Bonusem oproti minule bude občerstvení - od společnosti Kofola holding jsme dostali sponzorský dar, za který děkujeme.
Seminář začíná v 18 00 v učebně U42, FSS, MU.
Očekávám, že technika nás tentokrát nezklame a vše proběhne bez problémů. Bonusem oproti minule bude občerstvení - od společnosti Kofola holding jsme dostali sponzorský dar, za který děkujeme.
Seminář začíná v 18 00 v učebně U42, FSS, MU.
pondělí 3. března 2008
Durkheim - Hand out for I. lesson
Durkheim and Hero (movie)
We will talk mainly about social solidarity and crime according Durkheim.
Mechanical Solidarity - Social cohesion based upon the likeness and similarities among individuals in a society, and largely dependent on common routines.
An act is criminal when it offends strong and defined states of the conscience collective. We must not say that an action shocks the conscience collective, but rather that it is criminal because it shocks the conscience collective. So, a sentiment, whatever its origin and end, is found in all minds with a certain degree of strength and clarity, and every action which violates it is a crime. (pp 123-124 Giddens)
The sentiments are strong because they are unquestioned. It is the fact that they are universally respected which gives them the specific respect which they are accorded. (p 127)
Crime is possible only if this respect is not truly universal; consequently, it implies that they are not absolutely collective. But since it is the conscience collective which is attacked, it must be that which resists, and accordingly the resistance must be collective. Otherwise manifest what they share common would be permanently shaken. (pp 127-128) That is happening exactly in the movie
So, that’s why not only are all the members of the group individually attracted to one another because they resemble one-another, but also because they joined to that which is the condition of existence of this collective type: that is to say, to the society that they form by their union. Not only do citizens love each other and seek each other out in reference to strangers but they love their country. (p128)
As a conclusion - crime consisted essentially in an act contrary to strong and defined states of the conscience collective. (p128)
Altruistic suicide is a result of too much integration. It occurred at the opposite end of the integration scale as egoistic suicide. Self sacrifice is the defining trait, where individuals are so integrated into social groups that they lost sight of their individuality and became willing to sacrifice themselves to the group's interests, even if that sacrifice is their own life.
Source:
Giddens, Anthony. 1998. Emile Durkheim: Selected Writings. London: Cambridge University Press.
We will talk mainly about social solidarity and crime according Durkheim.
Mechanical Solidarity - Social cohesion based upon the likeness and similarities among individuals in a society, and largely dependent on common routines.
An act is criminal when it offends strong and defined states of the conscience collective. We must not say that an action shocks the conscience collective, but rather that it is criminal because it shocks the conscience collective. So, a sentiment, whatever its origin and end, is found in all minds with a certain degree of strength and clarity, and every action which violates it is a crime. (pp 123-124 Giddens)
The sentiments are strong because they are unquestioned. It is the fact that they are universally respected which gives them the specific respect which they are accorded. (p 127)
Crime is possible only if this respect is not truly universal; consequently, it implies that they are not absolutely collective. But since it is the conscience collective which is attacked, it must be that which resists, and accordingly the resistance must be collective. Otherwise manifest what they share common would be permanently shaken. (pp 127-128) That is happening exactly in the movie
So, that’s why not only are all the members of the group individually attracted to one another because they resemble one-another, but also because they joined to that which is the condition of existence of this collective type: that is to say, to the society that they form by their union. Not only do citizens love each other and seek each other out in reference to strangers but they love their country. (p128)
As a conclusion - crime consisted essentially in an act contrary to strong and defined states of the conscience collective. (p128)
Altruistic suicide is a result of too much integration. It occurred at the opposite end of the integration scale as egoistic suicide. Self sacrifice is the defining trait, where individuals are so integrated into social groups that they lost sight of their individuality and became willing to sacrifice themselves to the group's interests, even if that sacrifice is their own life.
Source:
Giddens, Anthony. 1998. Emile Durkheim: Selected Writings. London: Cambridge University Press.
Hand out k příštímu semináři
Émile Durkheim
Sociologický fakt
Způsoby jednání, myšlení a cítění, vnější vůči jednotlivci, které ho ovládají, jež jsou vybavené donucovací silou.
Mechanická a organická solidarita
Kolektivní jedinec kontra individualita jako produkt sociální diferenciace
Suicidní proudy jako sociální fakt
Sebevražda individuální akt nebo sociální fakt?
Druhy sebevražd
„Za sebevraždu považuje i takové jednání, které vede k tomu, že člověk nezahyne vlastní rukou, jako je tomu v případě hrdinů, kteří se obětují pro celek.“ Keller o Durheimově pojetí sebevraždy
Egoistická sebevražda – ve společnosti je nízká míra integrity
Altruistická sebevražda – ve společnosti je příliš velká míra integrity
Anomická sebevražda – ve společnosti jsou narušeny normy
Fatalistická sebevražda – ve společnosti jsou příliš silné normy
Altruistická sebevražda
„Durkheim argumetnuje, že altruistická sebevražda je založená na službě, povinnosti.“ (Fenini o pojetí altruistické sebevraždy)
„Podřízení jednotlivců celku vychází z uznání, že „sociální bytost je bohatší, komplexnější a trvalejší než bytost individuální.“
„Každá společnost je předurčena k tomu, dodat stanovené množství dobrovolných sebevrahů.“ Durheim
Sponzorský dar od Kofoly
Návštěvníkům semináře bychom chtěli oznámit, že jsme prvávě v jednání s Kofolou a pravděpodobně už od příštího týdne budeme moct účastníkům nabídnout zdarma občerstvení.
čtvrtek 28. února 2008
The first movie session
Dear colleagues ,
The first movie session of project “Sociology and Movie” will be on 4th of March at 17.00 at Faculty of Social Studies (FSS); room U42
Hero (country of origin China; directed by Zhang Yimou) - Individuality versus society and “altruistic suicide” – Durkheim
Detailed information on: http://sociologieafilm.blogspot.com/
The first movie session of project “Sociology and Movie” will be on 4th of March at 17.00 at Faculty of Social Studies (FSS); room U42
Hero (country of origin China; directed by Zhang Yimou) - Individuality versus society and “altruistic suicide” – Durkheim
Detailed information on: http://sociologieafilm.blogspot.com/
Sociologie a Film v akademickém světě
Možná, že na začátku jsme se bouchali do prsou a říkali, hle jak jsme originální. Ale teď bych chtěl upozornit na podobné projekty.
Tak především na naší vlastní fakultě, avšak o dvě patra výš, na katedře mediálních studií a žurnalistiky, si jistý pan Volek spustil podobný seminář. Ne že bych chtěl poukazovat na "nepropustnost" zdí mezi jednotlivými katedrami, ale prostě u nás (ehm, trochu přeháním) na sociologii se neví ani co dělají kolegové z antropologie a to jsme v rámci stejné katedry... která jestli nepřeháním má 40 lidí i s uklizečkami.
Jinak v nějaké praze měli podobný nápad. "Sociologický filmový seminář" a dokonce už třetí pokračování.
Ale jak se zdá, jsme unikátní zaměřením. A také tím, že náš projekt je celý záležitostí studentů.
Dost už čtení, čtenáři!!! přijd si poslechnout a podívat se, hmm?
úterý 17:45, FSS U42
Nějaký Durkheim a nějaká sebevražda.
Tak především na naší vlastní fakultě, avšak o dvě patra výš, na katedře mediálních studií a žurnalistiky, si jistý pan Volek spustil podobný seminář. Ne že bych chtěl poukazovat na "nepropustnost" zdí mezi jednotlivými katedrami, ale prostě u nás (ehm, trochu přeháním) na sociologii se neví ani co dělají kolegové z antropologie a to jsme v rámci stejné katedry... která jestli nepřeháním má 40 lidí i s uklizečkami.
Jinak v nějaké praze měli podobný nápad. "Sociologický filmový seminář" a dokonce už třetí pokračování.
Ale jak se zdá, jsme unikátní zaměřením. A také tím, že náš projekt je celý záležitostí studentů.
Dost už čtení, čtenáři!!! přijd si poslechnout a podívat se, hmm?
úterý 17:45, FSS U42
Nějaký Durkheim a nějaká sebevražda.
pátek 22. února 2008
Sociology and Movie
Project – Sociology and Movie
Construction of identity in movies from sociological point of view.
Twelve seminars, each one in Czech and in English, with movie projections and discussions.
Main Goal
The focus of the project is to show the connection between social theories and empiric reality (society) through problematization of identity in movies. Project will help foreign students to integrate into academic environment of FSS.
Goals
- 12 seminars with readings (each one in Czech and English), movie projection and discussion
- Book – compilation of readings
- open the question of identity (from sociological point of view)
- show causation between reality (empiric) and sociological theories
- show possibilities of sociological theories to explain social phenomena through movie
- help sociology students to realize theory/empiric reality connection by particular movies examples
- give possibility to foreign and Czech students to have more developing relationships
- improve professional skills of authors of the project
We are going to use a movie as a representation of social issues. We think movies show “ideal type” of any social phenomenon, which should help attendant students to realize causality between social reality and sociological theories. Movie sessions will be a place to discuss sociological problems and give possibilities to foreign students to have frequent meetings and developing relationships with Czech students. These non-official and friendly meetings (movie sessions) should help both foreign and Czech students to exchange their ideas and different cultural experiences. Also, it will be a good way to represent our faculty (FSS) to public. The sessions will be free of charge.
Construction of identity in movies from sociological point of view.
Twelve seminars, each one in Czech and in English, with movie projections and discussions.
Main Goal
The focus of the project is to show the connection between social theories and empiric reality (society) through problematization of identity in movies. Project will help foreign students to integrate into academic environment of FSS.
Goals
- 12 seminars with readings (each one in Czech and English), movie projection and discussion
- Book – compilation of readings
- open the question of identity (from sociological point of view)
- show causation between reality (empiric) and sociological theories
- show possibilities of sociological theories to explain social phenomena through movie
- help sociology students to realize theory/empiric reality connection by particular movies examples
- give possibility to foreign and Czech students to have more developing relationships
- improve professional skills of authors of the project
We are going to use a movie as a representation of social issues. We think movies show “ideal type” of any social phenomenon, which should help attendant students to realize causality between social reality and sociological theories. Movie sessions will be a place to discuss sociological problems and give possibilities to foreign students to have frequent meetings and developing relationships with Czech students. These non-official and friendly meetings (movie sessions) should help both foreign and Czech students to exchange their ideas and different cultural experiences. Also, it will be a good way to represent our faculty (FSS) to public. The sessions will be free of charge.
středa 20. února 2008
Hlavní informace o projektu
Projekt
„Sociologie a Film“
Konstrukce identity ve filmu ze sociologického hlediska
Dvanáct seminářů, v češtině a angličtině, s promítáním a diskusí
Hlavní cíl
Hlavním cílem projektu je ukázat propojení mezi sociologickými teoriemi a empirickou realitou pomocí problematizace identity ve filmu. Projekt má pomoci zahraničním studentům se lépe integrovat do akademického prostředí FSS.
Cíle
- dvanáct česko-anglických seminářů (na začátku přednáška, pak projekce a na konci diskuse)
- publikace knihy (sborník přednášek)
- otevřít otázku identity (ze sociologického hlediska)
- ukázat propojení mezi realitou a sociologickými teoriemi
- předvést možnosti sociologických teorií pro vysvětlování sociálních fenoménů naznačených prostřednictvím filmu
- pomoci studentům sociologie nalézat propojení mezi realitou a teorií pomocí konkrétních filmových příkladů
- nabídnout zahraničním a českým studentům příležitost k setkávání a rozvíjení vzájemných vztahů
- zlepšit profesionální dovednosti autorů projektu
Chtěli bychom využít film pro prezentaci sociálních témat, které budeme popisovat v teoretických přednáškách. Myslíme si, že film může ukázat sociální fenomény v čisté podobě jako jejich „ideální typ“, na kterém se sociální teorie snáze vysvětlují. Tak přednáška s projekcí může pomoci studentům snadněji nalézat vztahy mezi sociální realitou a sociologickými teoriemi. Setkání u filmu bude místem diskuse sociologických problémů a vznikne tím jedinečná příležitost pro zahraniční i české studenty k častějšímu setkávání a tím i rozvíjení vzájemných vztahů. Neoficiálnost a přátelská atmosféra setkání by měla být příležitostí k výměně myšlenek a rozdílných kulturních zkušeností. Bude to také dobrá cesta jak prezentovat FSS veřejnosti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)